Finále Jim Beam Rock 99
O peníze v zimě
(zimní stadion Na Štvanici, Praha, 4. 11. 1999) [Big Beng 39 11.11.99; J. Špulák]
Do více než půlroku roztažená soutěž Jim Beam Rock, která si letos získala renomé díky dobré propagaci a v neposlední řadě i prezentaci těch opravdu nejtalentovanějších kapel současné rockové scény, vstoupila minulý čtvrtek do svého posledního dne. Šikovně naplánované finále vměstnala do společného koncertního večera teplického Kabátu, který uzavíral první část turné k albu MegaHu. Měla tak zaručený slušný příliv publika a především – což bylo nejpodstatnější – zkoušku pro soutěžící, zda jsou schopni pobrat pobyt na velkém pódiu a srovnat se s přítomností většího počtu diváků, než je běžná klubová norma. Nutno předem prozradit, že všechny tři kapely obstály se ctí.
Zima, zima
V sedmnáct hodin v podvečer odstartoval v tu chvíli již zlatý Kabát (zlatou desku za MegaHu přebral během koncertu) autogramiádu v pasáži multikina Galaxie na přažských Hájích. Pódium na zimním stadiónu proto patřilo bezezbytku soutěžícím, kteří si vylosovali pořadí Divokej Bill, Happy Death a Pipiping Zip Pong a podstoupili zvukovou zkoušku. Mimochodem, zimní stadion plnil v ten den plně své poslání, neboť mrazil jako šílený a slabší povahy se uchylovaly k neustálému poskakování, v horším případě přemístění na tribunu, kde nebylo teplo o nic větší.
Nejtepleji bylo v baru, malé místnosti, která se už při vstupu netajila tím, že je to zřejmě jediná teplá oblast široko daleko. Měla to napsáno nade dveřmi. U zadních stolů posedávali Divokej Bill a Happy Death, kapely, které podle konstrukcí a spekulací měly mezi sebou rozhodnout o tom, kdo pobere slíbených sto tisíc korun za první místo a kdo si tím pádem otevře dveře k debutu. Plzeňáci Pipiping Zip Pong byli kdesi stranou, v baru se de facto neobjevili.
Baskytarista Divokýho Billa, Jurda, právě projížděl fotografie dvorního 'zvěčňovatele' Dimíra Šťastného a nad pohárkem s pivem nejevil známky nezvozity.
„Je mi hrozná zima. Nevím, jestli se klepu z trémy nebo zimy.“ Pak se přiznal: „Ráno trochu trémička byla, ale já žádnej trémista nejsem. (Tak máš trému nebo ne? – pozn. aut.) Bude pohoda. Odehrajeme to jako normální koncert a buď to dopadne nebo ne.“
Snem Divokýho Billa bylo zahrát si na jednom pódiu s Kabátem. Jurda se přiznal, že si spolu s kytaristou a zpěvákem Bláhou koupili před časem napůl kazetu MegaHu, což běžně dělávají, protože nosiče jsou v téhle zemi opravdu velice drahé. Oběma se ale materiál na albu tolik líbil, že se rozhodli zakoupit ještě jeden nosič, aby ho měli oba. Mimochodem, podobně vřelý vztah mají třeba k Lucii nebo Wanastowkám.
„Být na jednom pódiu s Kabátem je pro nás vyplnění velkýho snu... Ale když už jsme vlastně tady, tak mi to ani nepřijde.“
Úplatky
Vedle přes roh stolu seděl kytarista brněnských Happy Death, Robert. Nakukoval na fotografie Divokýho Billa a na rukou měl pletené rukavice, aby tuhnoucí prsty nevzaly za své ještě předtím, než vyleze na pódium. Později zjistil, že naladit nástroj v takové zimě je zkouška pro trpělivé.
„Pocit? Je mi taky hrozná zima a mám ztuhlý prsty. U nás to bude problém, protože se nám bude špatně hrát, ztuhlé prsty hrozně bolí. Jinak je to ale v pohodě, tréma žádná není.“
Ptám se ho ještě, jestli mu připadne normální sedět před soutěžním koncertem, ve kterém jde o velkou částku peněz (mám za to, že kupříkladu nikdo z DB sto tisíc korun pohromadě nidky neviděl), u jednoho stolu se soupeřem a vesele s ním klábosit nad půllitrem piva a pár fotografiemi.
„Mělo by to tak být. Nejsme ve válečným stavu. Muzikanti, pokud vím, jsou mezi sebou spíš kamarádi. Pobavíme se, zahrajeme a buď vyhrajou oni, Pipiping Zip Pong nebo my. Je to jedno.“
Jurda odvedle podotknul: „Teď je to v pohodě, když tady není ta třetí kapela, která vyhraje.“
V tu ránu se ve dveřích objevil tajuplný Petr Korál (píše do Rock&Popu, možná to víte). Plný zaručeně kontroverzních zpráv o tom, že si téměř celá republika šušká, že zvítězí Divokej Bill. Zasedl mezi nás a začal rozplétat pochybné teorie o úplatcích. Zvláštní úkaz, on sám jako porotce by měl vědět, zda mu někdo strčil do kapsy nějakou tu drobnou korunu, či nikoliv. Jak ho znám, nikoliv, jeho podezření ale sílilo s mým zájmem o kauzu, podle které si jistá společnost zaplatila plakát v jistém hudebním časopisu s konkrétním zadáním jména formace, jež měla ten večer vyhrát. Divokej Bill, samozřejmě. Jenomže já sámbyl v devítičlenné porotě také a o uplácení nemůže být řeč. Zapřísahal se i předseda poroty, Vojtěch Lindaur, přímo na pódiu, když vyhlašoval vítěze.
Napadá mě ale, že jsem byl v libovolných porotách již několikrát a nepamatuji se, že by nebylo alespoň nepatrné podezření na korupci. Při pohledu na ostudný koeficient České republiky v korupční tabulce Evropské unie by to bylo normální a podezření jsou pochopitelná. Jenomže – ani jeden porotce si po skončení soutěže nový koberec do bytu nebo CD přehrávač nekoupí.
Vyjasnění
Aby bylo úplně jasno, porota byla devítičlenná a hned v úvodu byla moderátorem Slezáčkem (zde bez Rakety) zčásti představena přímo na pódiu. Všechny kapely pak odehrály velké koncerty. Divokej Bill zapojil dostupné jistoty (plivání ohňů, skokové variace) i vynikajícího Žoldáka coby nový element, Happy Death možná přestřelili příliš dlouhou (nicméně aranžérsky skvělou) New Dream Machine, instrumentálně ale znamenali ten večer absolutní vrchol. Pipiping Zip Pong pojali finálový koncert jako cirkus, angažovali dvě hezky vyhlížející tanečnice, kroutili se sami v bocích, ovšem poněkud zapadla jejich funkycrossoverová jízda, nikterak osobitá, leč skvěle odehraná a sehraná.
Po téhle přehlídce zaplula porotcovská osádka do jedné z teplejších šaten a každý z ní napsal na list papíru pořadí na prvních třech místech podle svého mínění. Jelikož se v nejméně sedmi případech objevil na čele Divokej Bill, nebylo těžké po krátké chvíli odhadnout, kdo získá balík peněz, palmu vítězství a otevírající se dveře gramofirem.
Po vyhlášení vítěze kolem mě prošel kytarista Robert z Happy Death: „Rozpad Happy Death!“
„Co blbneš?“ já na to.
„Před koncertem jsem říkal, že když nevyhrajeme, končím,“ pokračoval docela vážně.
„Po deseti letech práce?“
„Hmmm,“ svěsil hlavu a odkvačil.
Stejně si myslím, že kecal.
1. Divokej Bill
2. Happy death
3. Pipiping Zip Pong
Billovi štípli životabudič
[Blesk 15.2.2000; vk]
PRAHA – Divokej Bill, vítěz posledního Jim Beam Rocku, to nedávno pořádně rozjel ve smíchovském Futuru. Kapela připomínající svým zvukem irské Pogues, ale řádně česky syrová, hrála už svůj 111. koncert. „Prachy za vítězství jsme vrazili hned do aparatury a láhev whisky jsme vypili jen do půlky, pak nám ji na Štvanici někdo štípnul,“ řekl nám lídr skupiny Václav Bláha. Kapela podle jeho slov chystá v nejbližší době sérii koncertů, na nichž prý představí to nejlepší ze své tvorby. „Svoje věci, především jakékoliv životabudiče, si už ale budeme ostražitě hlídat,“ dodal Bláha.
