Divokej nástup Divokýho Billa
Divokej nástup Divokýho Billa
[Albumcity;pk]
Několik let česká rocková scéna čekala na nějakou novou kapelu, která by důkladným způsobem rozvlnila její poněkud stojaté a sem tam až zapáchající vody. Zdá se, že se konečně dočkala. Celý loňský rok byl ve znamení mohutného nástupu formace Divokej Bill z Úval u Prahy. Přihlásila do několika soutěží mladých skupin, z nichž většinu vyhrála – včetně prestižního Jim Beam Rocku 1999. Logickým 'následkem' je tudíž nedávné vydání debutového alba Divokýho Billa, jež dostalo název Propustka do pekel a stalo se prvním titulem nové firmy Escape, spadající pod koncern Monitor EMI.
Divokej Bill existuje necelé tři roky, koncertní premiéru si odbyl v červnu 1998. V současnosti ho tvoří už osm muzikantů (konkrétně Roman Procházka – akustická kytara, zpěv, Miloš 'Jurda' Jurač – baskytara, zpěv, Adam Karlík – housle, zpěv, Jan Bártl – banjo, Martin Pecka – akordeon, zpěv, Štěpán Karbulka – zpěv, show, Václav Bláha – zpěv, kytara a Jan Veselý – bicí; posledně dva jmenovaní hrají zároveň i s další nadějnou kapelou Medvěd 009, která postoupila pro změnu do finále letošního ročníku Jim Beam Rocku) a vyloučeno není ještě přibrání hráče na irské dudy, pokud se nějaký najde. Před zmíněným albem Propustka do pekel Divokej Bill zrealizoval demokazetu Sedm statečných (1999), posléze rozšířenou o několik skladeb a přejmenovanou na Osm statečných.
Tím, čím se Divokej Bill zapsal do povědomí posluchačů, je především nefalšované veselí, nadhled a zábava. Ve svých písních tihle pánové neřeší žádné závažné problémy, ale prostě chtějí jen pobavit publikum i sami sebe. S tím koresponduje i hudební stránka jejich tvorby, v níž se mísí podněty punku a pub rocku s rozvernými 'keltsko-irskými' melodiemi a vůbec odvazovou atmosférou. Projev Divokýho Billa je také postaven na vtipné a nápadité kombinaci klasických rockových instrumentů s akustickými nástroji. Někomu to může připomenout třeba známé Levellers, čemuž se skupina sama nebrání: "Přirovnání k Levellers nám opravdu nevadí, protože oni patří mezi naše oblíbené kapely a až bude nálada skladeb Divokýho Billa na podobné úrovni, tak to bude v pohodě...“ Více už jim vadí občasné připodobňování ke Třem sestrám, s nimiž je mimochodem pojí přátelské vztahy – ostatně jejich baskytarista ing. Magor album Propustka do pekel produkoval. „Divokej Bill je přece o něčem úplně jiném než Sestry. Stejná je tam jenom harmonika,“ říká Štěpán Karbulka a Vašek Bláha ho doplňuje: „Některý lidi hned kvůli té harmonice říkají, že jsme 'něco jako Tři sestry'. Ale i když máme podobné publikum, myslím, že je to v pohodě. Proč by tu vedle sebe nemohly fungovat dvě takovéhle kapely?“
Už teď soubor přemýšlí o druhé desce. Vzhledem k tomu, že v současnosti jde o jednu z koncertně nejaktivnějších formací u nás, se člověk může zákonitě zeptat, kde bere čas na vytváření nových věcí. Se skládáním je tomu však u Divokýho Billa stejně jednoduché, jako s mnoha dalšími věcmi. „Všechny písničky děláme na španělky. Sedneš si někam do trávy, mydlíš na kytaru... pak se tomu dá nějaká forma s celou kapelou, každej si do toho udělá co ho napadne a je to,“ lapidárně konstatuje Bláha. Jak prosté...
-pk-
