Nechceme hrát s Levellers
Nechceme hrát s Levellers
[www.inzine.cz; 29.11.2000; Jindřich Göth]
Divokej Bill je mladá pub-rocková kapela, které se podařilo sjednotit fanoušky rozdílných žánrů. Jejich energií nabité koncerty si pochvalují punkeři, rockeři i technologové. Vystupovali snad na všech důležitějších akcích – Trutnov, Jim Beam Rock… Debutové album Propustka do pekel si v obchodech vede velmi slušně. Sami členové kapely však působí dojmem, jako by se jich strmý vzestup kariéry ani nedotýkal. Na mé dotazy odpovídal z drtivé většiny kytarista a zpěvák Vašek Bláha. Občas jej doplňovali bubeník Honza Veselý a baskytarista Miloš Jurač. Zbytek sestavy tvoří Adam Karlík-housle, Štěpán Karbulka-tanec, zpěv, Roman Procházka-akustická kytara, Martin Pecka-akordeon, a Honza Bárt-banjo.
Zkuste v krátkosti vylíčit slasti a strasti vzniku Divokýho Billa.
Kdysi dávno jsme si koupili kytary a začali tvořit muziku v Úvalech u Prahy. První počátek byla kapela Váša, tam hrál Vašek Bláha s Kiskou, tedy s Honzou Veselým. Chtěli jsme stát na pódiu a hrát pro lidi muziku a to se nezměnilo do dneška. Ten motor tam pořád funguje. Kapela s názvem Divokej Bill vznikla před čtyřma rokama, hrál v ní jenom Vašek a Miloš Jurač na basu, jinej bubeník a banjista. Rozpadlo se to, protože vznikly klasický problémy, jaký kapely mají. Chtěli jsme pokračovat, tak jsme začali shánět nový zajímavý nástroje, narazili jsme na housle, na harmoniku a postupně se to skládalo až do současný sestavy, která má osm členů.
Jak došlo k tomu, že hrajete v tak početném obsazení?
Na tohle vždycky odpovídáme, že ve více lidech se líp paří. Navíc si myslíme, že je nás pořád málo, a přibíráme další nástroje. Další výhoda je, že máme svůj vlastní osobitej zvuk.
Které mezníky v činnosti Divokýho Billa považujete za důležité?
Nejdůležitější bylo, když jsme po třech měsících koncertování udělali demokazetu. Od toho se potom odvíjely další věci. Různý soutěže, druhý demo, Dobříš Rock Fest, Jim Beam, to byly určitě okamžiky, který nám hodně pomohly. Mezníkem bylo i to, že jsme loni hráli na trutnovským festivalu. No a samozřejmě deska.
Jak vznikaly písničky na vašem albu?
První desku jsem vymyslel v podstatě já, jak texty, tak muziku. Tu jsem skládal jenom na španělce jako u táboráku. Ale myslím, že další už budou o něčem jiným, hlavně proto, že to bude kolektivní práce. V létě máme točit další album a napsat každej rok deset super věcí sám nezvládnu. Na to musíš mít víc hlav, aby se nápady křížily ze všech stran.
Jste s debutem spokojení?
Myslím, že zachycuje to, co jsme v tý době byli schopný úplně nejlíp zahrát. Prostě ukazuje náš tehdejší vrchol. Samozřejmě bychom chtěli, aby další deska byla lepší.
Lepší v čem?
Hlavně ve věcech, kterých si běžnej posluchač ani nevšimne. Jde o technický věci, který lidi moc neoceňujou, třeba preciznější zvuk.
Na obalu desky míříte na posluchače revolvery a tváříte se drsně. Nestojí tento až hip hopově laděný obal poněkud v protikladu s pohodovou muzikou, kterou hrajete?
To je country obal! (smích) Myslím, že koresponduje s muzikou výborně, je to úchylárna. Nezdá se mi úplně ideální mluvit a chovat se přesně podle muziky, kterou hraješ. A mít i obal, kterej se od tý hudby očekává. Je nás v kapele osm různejch lidí, každej má svůj názor a taky nevypadá přesně podle toho, co hraje. Na tomhle obalu jsme se shodli, ale není pro nás až tak důležitej. Jsou tam naše ksichty, aby lidi viděli, jak vypadáme, a máme kolťáky, protože jsme Divokej Bill.
Máte povědomost o prodeji alba?
Víme, že Divokej Bill se prodává dobře, že se po něm lidi ptají. Samozřejmě dobře na to, jaká je teď situace. Jinak jsme mezi pěti nejvíc pirátsky šířenýma kapelama. (smích). Je to těžký – když nahraješ demáč, tak všem říkáš: okopírujte to, nahrajte to kámošům, okopírujte si obaly, vypalte to na CD. Pak uděláš oficiální desku a říkáš těm samejm lidem: Teď to nekopírujte, nepalte, kupujte si to.
A lidi na to kašlou a vypalujou…
To je v pohodě, já taky vypaluju (smích).
Divokej Bill je hojně srovnáván s Třemi sestrami. Už díky tomu, že vám desku produkoval Ing. Magor Doležal. Štve vás to?
To je přesně to, co nám říká každej. Mám takovej pocit, že někde na Internetu mají novináři něco jako ČTK a tam je napsáno: Divokej Bill – Levellers – Pogues – Tři sestry. Konec. A z toho všichni čerpají. Ale je pravda, že Tři sestry nás všechny oslovili, já jsem vždycky rád chodil na jejich koncerty a poslouchal jejich desky. Tak jsme nový Tři sestry, a co?
Co kromě Sester posloucháte?
Kabát, Wanastowi Vjecy a Lucii. Nebo Landu.
A zahraniční oblíbenci?
Hele, ty Levellers z nás nedostaneš (smích), to ti říct nemůžem, to po nás nechtěj. Jinak Michael Jackson, Madonna, bluegrass. Prostě to, co je dobrý.
O Divokým Billovi se píše jako o objevu roku. Necítíte se být tím označením kapku svázaní?
Počkej, objev jsou snad –123 minut, ne?
Už jsem to četl i o vás…
My se cítíme svázaný spíš tím, že na koncerty začalo chodit víc lidí. A je jasný, že čím víc lidí přijde, tím lepší výkon musíme podat, že se nemůžeme ožrat a tak.
Jak byste se zachovali v případě, že by vás Monitor chtěl nacpat do Rande, nebo do podobného pořadu?
Už nás tam chtěl, ale odmítli jsme. Na tohle má Monitor Ilonu Csákovou. Každej si myslí, že když je Divokej Bill u Monitoru, bude chodit do Rande a podobně, ale takhle to nefunguje. Prostě se s těma lidma dohodneš, řekneš nemám čas, nechce se mi tam. I když jsme proti nim malí páni, tak myslím, že se navzájem respektujeme. Není to tak, že by nás Kočandrle tahal z postele, aby nás nahnal do Rande (smích).
Máte pověst vynikající koncertní kapely. Vyhovují vám spíš kluby, nebo festivaly?
V zimě kluby, v létě fesťáky. I když takovej fesťák v zimě by taky nebyl špatnej (smích). Vždycky je nejlíp tam, kde lidi nejvíc paří.
Nemáte problémy s nazvučením koncertů?
Vždycky. Vždycky je to problém, hlavně v klubech. Ale my jsme si toho byli od začátku vědomi a myslíme si, že vynikající zvuk není to zásadní, co chce Divokej Bill lidem sdělit. Je to spíš o tom, aby se každej co nejvíc pobavil.
Se kterou kapelou se vám hrálo nejlíp?
Asi nejlepší byla šňůra se Žlutým psem. Perfektní aparát, perfektní parta. Hráli jsme asi deset koncertů a nikdy žádnej problém.
A s kým byste naopak nehráli?
S Levellers (smích).
Na bookletu vašeho alba děkujete hudebním kritikům. Máte je rádi?
My jim děkujeme jako lidem. Jako kritici nestojí za nic, ale jako lidi jsou v pohodě. Nedávno mě potěšil jeden kritik, kterej o nás napsal, že máme sexistické texty, to myslím hezky vystihl.
Ve vašich textech se objevují narážky na „větší než malé“ pochutiny. Jaký je váš vztah k nim?
Zas je to o tom – pohoda. Nijak na tom neulítáme. Někdo pije pivo, jinej hulí. Když jdeš s někým na pivo, taky se ho neptáš, jestli ho pije a proč.
Máte nějakou škatulku, která označuje váš styl?
Já mám takovou červenou škatulku a v ní nosím právě špeky…
A ta hudební?
My jsme zábavová kapela. Taková vesnická kutálka.
