Kapely se představují
[Kolínský deník; 12.4.2003; Zdeněk Hejduk]
Osobitá kapela Divokej Bill, jež zkouší v Úvalech, ale její kořeny sahají na Českobrodsko, patří v současnosti k nejslavnějším v regionu. Ochutnávku ze třetí desky v podobě několikapísňového singlu pokřtila kapela tento týden v pražské Akropoli. Zároveň se vydává na svoji tradiční koncertní šňůru.
Zlatá Svatá pravda
Druhou nahrávku Svatá pravda si koupilo zhruba deset tisíc tři sta posluchačů, podle nejnovějších regulí firmy Monitor, by za ni měl Bill dostat zlatou desku.
„Bohužel se měnila pravidla, vyšla v době, kdy zlato bylo za patnáct tisíc, teď to změnili na deset. Takže je zlatá a zároveň není zlatá, ale o zlatou desku nejde,“ je tradičně nad věcí kytarista, zpěvák a duše skupiny Václav Bláha. On i jeho spoluhráči kladou nejvýše kontakt s publikem. Na své nekonečné koncertní šňůře hráli nezřídka i třikrát v jednom dni. Coby divácký tahák objížděli festivaly i kluby.
„Skončili jsme asi dva měsíce před vánočním akustickým turné. Říjen a listopad byl volný, v lednu, únoru a březnu jsme točili desku a teď zase vyrážíme,“ shrnuje Bláha. Už na předvánočních koncertech nastala v partě původně hudebních kamarádů změna. Bubeníka Honzu Kisku Veselého nahradil člen kapely Arakain Marek Žežulka.
„Nerozuměli jsme si už dlouho, ale vyloženě po hráčské stránce. Říkají to sice všechny kapely, ale tady to tak opravdu bylo. S Kiskou jsme dál kamarádi, navíc já s ním hraji v Medvědovi 009. Shodou náhod a jakýmsi znamením od Boha se do vedlejší vesnice Šestajovice přistěhoval právě Marek, a to ve chvíli, kdy z Arakainu právě odešel Aleš Brichta, takže měli zrovna trošku hluché období. Do Klánovic, kam chodíme pařit po koncertech, chodí i on na pivo, a tak jsme se dohodli, že s námi bude vystupovat jako stálý člen kapely. Není to žádný najatý host, ale normální kámoš. Párkrát si s námi zahrál a zjistili jsme, že nám to spolu jde,“ dělá tečku za personální změnou.
Stavy Mezi nima
První tři měsíce letošního roku zasvětil Divokej Bill natáčení své třetí desky. Nenahrával ji v nejmodernějším studiu, ale v Klánovickém klubu Black pes.
„Zdejší zvukař Ondra Pospíšil s námi kdysi dávno hrál na banjo, natočili jsme tady písničku Marihuana na desku Umění proti cenzuře a líbilo se nám tu. Navíc je klub za humny, takže sem chodím pěšky nebo jezdím na kole a především za peníze, které zdejší tříměsíční nahrávání stálo, bychom točili v Sonu pouhý měsíc.To byla velká výhoda, protože jsme neměli vše dopředu úplně připravené,“ vypočítává Bláha plusy. Čtyřicetiminutová jedenáctipísničková deska, jež celá vyjde 14. května, dostala název Mezi nima.
„Říkáme tak stavu, kdy nám něco ohromně jde. Fotbal, hraní na kytaru při kterém muzikant úplně splyne s nástrojem, když se povede dobrý koncert. Pak slezeme s pódia a říkáme „A já byl úplně mezi nima,“ přibližuje Bláha. Originální je i obal CD, pod nímž jsou podepsaní bratři Homolové ze spřízněné formace Wohnout.
„Jakub nás vyfotil a Honza naše obličeje počítačovou technologií překreslil. Pojal je jako souboj mezi mozky a srdci,“ naznačuje Václav. Muzika na desku vznikala klasicky.
„Vymyslím na španělku melodickou linku a z devadesáti procent i text a pak to společně zaaranžujeme. Tentokrát jsme písničku Malování udělali napůl s banjistou Jackem, on muziku a já text, skladbu Kolem tebe přinesl Roman Procházka a Bomby na Bagdád napsal můj kamarád Karel Bittner. Jsem rád, že se kluci začínají rozjíždět a další desku už bych nemusel dělat jenom já,“ těší se lídr. V televizi budou k vidění klipy na skladby Takovej pocit a Kotle.
„Díky zvolené strategii s levnějším studiem na delší dobu byl čas nahrávku vymazlit a udělat ji opravdu tak, jak jsme chtěli. Ty pecky se mi zdají víc propracované, trošku se změnil ksicht kapely, celé je to takové jemnější,“ dělí se Bláha o svůj názor. Na desce se podílelo i několik hostů.
„Některé baskytary nahrál Matěj Homola z Wohnoutů, s violou přišla Mariána z Roe – deer a s violoncellem Procházkův spolužák Ivo Kolařík, Janička Španělová z Boa zpívá ve dvou písničkách vokály. Všechno jsou to kamarádi oživující pasáže v některých skladbách, jež díky tomu pěkně zní a deska je zvukově bohatší. Na nějakých větších akcích si s námi třeba zahrají i živě,“ slibuje Bláha.
Bomby na Bagdád
Poprvé v historii Divokýho Billa se na jejich desce objevila politická písnička. Jmenuje se Bomby na Bagdád a napsal ji Karel Bittner.
„Je to Úvalák, jenž nyní žije v Německu. Nemá proud ani vodu a žije jako poustevník, ale je to chytrý člověk. Kdyby to složil někdo jiný, tak by to nemělo takovou váhu. Když jsem ji slyšel od něj, úplně mě mrazilo. Je to poctivé a nevypočitané, není to tak, že je válka a Billové na ni chtějí udělat hit,“ říká Bláha s tím, že skladbu natočili večer před nálety. „Bereme to jako symboliku. Jinak je ta písnička dva roky stará, ale na druhou desku se nedostala, protože jednak byl proti Kiska a navíc v té době zrovna došlo k new yorským teroristickým událostem, tak nám to přišlo hloupé. Já osobně mám silné protiamerické cítění. Začali válku, napadli cizí kulturu a přestože je Sadám hrozba, tak si myslím, že to udělali špatně a u mě to Američané prohráli na celé čáře. Od té doby nekupuji americké výrobky a nefandím jim,“ vyjadřuje Bláha svůj politický postoj.
Smůle navzdory
Přestože výrobu desky provázela neskutečná smůla, počínaje pivem vylitým do natáčecího mixažního pultu na zimním Rock for People, přes výpadek automobilů až po vykradenou zkušebnu, ze které zloději odnesli Bláhův nový aparát a kytaru, Peckovu druhou harmoniku a kombo, Jurdovu akustickou basu a další věci, deska je hotová a Divokej Bill vyjíždí na, jak říká, „nekonečné šnurné“.
Errata: Wohnouti nejsou Honza a Jakub, ale Honza s Matějem; z Roe-deer není Mariána ale Marina.
