Vypiplané, klidné eso v rukávu
[Luboš Kreč; Musicserver; 9.6. 2003]
V recenzi minulé desky „Svatá pravda“ jsem zmiňoval ekologický podtext některých písní Divokýho Billa. Aktuálně se Divokej Bill přidal na stranu politických komentátorů a aktivistů, neboť hned první píseň desky „Mezi nima“ – píseň, která na webových stránkách vede hlasování fanoušků – se striktně vymezuje vůči skončené válce v Iráku. Citace „Americký blbečci házej bomby na Bagdád / Jestli budem mlčet budou je házet i na nás,“ nikoho nenechá na pochybách, komu skupina skladbou „Bagdád“ vystavuje červenou; je to taková emocionální agitka, v pozadí houkají sirény, intrem je zvuk letadlových morotů... Politiky se naštěstí na „Mezi nima“ více nedostalo, což lze pouze kvitovat a poděkovat hudebníkům, že se omezili jen na dvouminutovou ideologickou exhibici.
„Bagdád“ je píseň výjimečná ještě v jiném ohledu – jako jediná se vám zakousne pod kůži ihned po prvním poslechu. Ostatním je třeba věnovat podstatně více času a trpělivosti, ovšem výsledek stojí za to. Nejdříve jsem měl z novinky Divokýho Billa smíšené dojmy, neboť album je evidentně klidnější, akustičtější a „náročnější“, než byla „Propustka do pekel“ a „Svatá pravda“. Jenže s každým dalším přehráním objevujete nové melodie, nové pocity, nové nálady. „Mezi nima“ je totiž album veskrze smutné, což nepřímo potvrdil i kytarista Roman Procházka v rozhovoru pro MusicServer (vyjde během několika dnů). „Pocit“, „Znamení“, „Malování“ nebo „Kolem tebe“ jsou písničky na hony vzdálené kramářské atmosféře starších Billů. Neubylo tedy pouze bezprostřední energie a ostrých kytar ze „Svaté pravdy“, ale skupina se soustředila na vážnější lyrická témata, takže nenajdeme žádné rozpustilé středověké motivy.
Předzvěstí tohoto alba bylo vlastně akustické turné z konce minulého roku, kdy Divokej Bill s Lety mimo a Roe-Deer připravil několik „beznapěťových“ koncertů. Materiál z „Mezi nima“ by se na takovou šňůru hodil bezchybně. Ale kdo zná Divokýho Billa z pódií, moc dobře ví, že tato skupina udělá vyčerpávající show i z relativně klidné produkce novinky, protože „Mezi nima“ víc než předchůdci stojí na zdvojených (případně ztrojených) vokálech Vaška Bláhy a Štěpána Karbulky. A ti se na koncertech doplňují vskutku báječně!
Jak jsem již napsal, původní dojem z „Mezi nima“ byl rozpačitý, nezamlouvala se mi odpočinková atmosféra, silný příklon k akustickému popu. Jenže později jsem roztrhl slupku alba, nahlédl pod ni a objevil vydařenou, vyspělou a kromobyčejně konzistentní desku. Zachovány zůstaly výrazné melodie, přibylo jemných aranží a nenápadných nuancí, které z alba „Mezi nima“ dělají jasně strukturované CD, jež předestírá mnoho hudebních kvalit mnoha fanouškům. Zvláště těm budoucím. Jo, abych nezapomněl – designově zajímavý obal „Mezi nima“ dělal Honza Homola z Wohnout, který si za něj zaslouží velkou pochvalu.
CD k recenzi poskytlo vydavatelství EMI.
Album: Divokej Bill – Mezi nima
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 41:08
Skladby: Bagdád, Pocit, Znamení, Malování, Kvůli holkám, Vokna, Armáda, Mrazík, Kotle, Na tvý louce zelený
[Karel Souček; Příbramský deník; 23.6.2003]
Nové, v pořadí třetí album Divokýho Billa s názvem Mezi nima vzbudilo velký rozruch. Nejen díky kontroverzní protiválečné skladbě Bagdád, ale především kvůli zásadní změně billovského soundu. Pryč jsou skočné, veselé, strhující, nadupané a bezstarostné popěvky z prvních dvou desek, kapela zvážněla, možná i dospěla.
Většina z jedenácti zde zastoupených skladeb nabízí posmutnělou, melancholickou, klidnou, potemnělou hudbu. Zdá se, že Bill šlápl na brzdu a po zběsilé jízdě nyní nastává nová, dospělejší etapa v jeho tvorbě. Příčin může být více, určitě mezi ně patří i odchod bubeníka Honzy Veselého na sklonku loňského roku, kdy většina nových skladeb vznikala.
Hudbou, texty i atmosférou mají k původnímu Billovi nejblíže písničky Kvůli holkám, Mrazík nebo Na tvý louce zelený, zbytek je mnohem komornější a sevřenější. Působí propracovaněji a barevněji, ve zklidněných pasážích dostávají větší prostor nápadité aranže, hudební doprovod je střídmější, promyšlenější.
I když skladatel a textař Vašek Bláha tvrdí, že jeho pocitové texty nejsou autobiografické, lze z nich vycítit nedávnou atmosféru v kapele. Nebyla veselá, ale ani tragická. Ne náhodou se v textech objevují poraněná křídla, kosa a kámen, bodnutí nože nebo víno, měnící se na vodu. „Zas to bude dobrý, až navážeme spojení,“ slibuje optimisticky kapela v písni Vokna.
Mezi nima představuje dosud nejkomornější a nejbarevnější desku Divokýho Billa, i když mnoho jeho fanoušků zřejmě zklame. Vývoj ale zastavit nelze a na rozdíl od jiných skupin se hudba úvalské kapely mění a posouvá. To ale neznamená, že stále není zásobárnou skvělých melodických hitů, jak o tom svědčí skladby Pocit, Malování, Mrazík, Kolem tebe nebo Na tvý louce zelený.
[Karel Souček; MFD Stř.Č.; 3.6.2003]
Úvaly – Mezi nima je název třetí desky rockové formace Divokej Bill, kterou před několika dny vydala firma EMI. Fanoušci na ní najdou jedenáct původních a dosud nikdy nevydaných skladeb. Vznikla v klánovickém studiu Black Pes records a mezi hosty se objevil baskytarista Matěj Homola z formace Wohnout a zpěvačka Jana Španělová ze skupiny Boa.
„Album Mezi nima je ještě o něco temnější než dvojka Svatá pravda. V žádném případě jsme to ale neplánovali, prostě to tak vzniklo. Vyjadřuje náladu kapely asi tak před rokem. Tehdy odcházel bubeník Kiska, hodně věcí se tím měnilo, panoval smutek a nedalo se hrát vesele. Tuto atmosféru jsem si uvědomil až při poslechu hotové nahrávky, ale nelitujeme toho, alespoň je poctivá,“ vysvětluje zpěvák a kytarista Vašek Bláha.
Název desky označuje stav, kdy se muzikantům výborně hraje, a tím jsou se svými fanoušky naladěni na stejnou strunu. Prostě mezi nima. Autorem většiny skladeb je Bláha, po jedné přispěli kytarista Procházka a kamarád středočeské partičky Karel Bittner. O originální a vtipný obal se postaral další člen Wohnoutu, kytarista Honza Homola.
V současné době je Divokej Bill na koncertní šňůře a má radost z toho, kolik lidí chodí a jak vstřícně reagují na nové skladby. „Hrajeme tak dvě třetiny starších pecek a zbytek novinky. Posluchači je berou, rychle pochopili, že to jsou vlastně zase takové lidovky, jenom trochu jinak,“ těší Vaška Bláhu.
„Poprvé jedeme šňůru s novým bubeníkem Markem Žežulkou, který hraje ještě s Arakainem. Je to mistr, zatím si skvěle rozumíme. Problémy jsou jen se sladěním koncertů, ale to se časem vyřeší. Také už začínáme makat na nových věcech a vypadá to na návrat k rychlejším písničkám,“ dodává zpívající kytarista.
