Kterak Divokej Bill vyprodal Lucernu
[Tereza Fišerová; Musicserver.cz; 12.03.2004]
Divokej Bill v Lucerně není výplod mé haluzní fantazie ani externí postava Jiráskovy hry, ale splněný sen stovek fanoušků kapely stejného jména a další na výbornou splněný úkol agentury Ameba, která tuhle veselou partičku pase ve své stáji. Kdo jste byl ve středu v Lucerně, určitě budete vědět, o čem je řeč. Toho, kdo zaváhal a na koncert nedorazil, třeba přesvědčí následující čísla – 2500 prodaných vstupenek, 300 akreditací, 14 dnů předem vyprodaný koncert a 32 odehraných songů v 2,5 hodinovém setu. Pokud bychom chtěli zahájit útok na Guinessovu knihu rekordů, asi neuspějeme, ale v našich podmínkách je to minimálně docela fajn záležitost. Tak si ji ještě užijme.
Začátek koncertu byl na plakátech, které mimochodem už měsíc předem v souvislé vrstvě pokrývaly nemalou část naší drahé matky měst, avízován na 20.00. Přesně v osm se ozval gong, kterým nás v době nedávno minulé vítaly kinosály po celé republice – vzpomenete si ještě? Kdo by ovšem očekával následné pásmo pohádek, musel si nechat zajít chuť. Místo Millerova Krtečka se na dvou plátnech nad pódiem spustila projekce klipu „Kotle“ a začlo TO.
Hned po „Kotlích“ se na pódiu objevila stříbřitá postava a po krátkém náměsíčném tanci ještě jedna – ta nám ovšem předvedla něco málu z breaku. Po tomhle intro tanci jakýchsi bratrů Brůšových už samozřejmě nastoupili „billové“. Ono déle už by asi ani čekat nemohli, publikum, které už v tuhle chvíli zaplňovalo každý milimetr sálu i balkóny ve všech patrech, by si je stejně „vyskandovalo“. Začalo se „Šibenicí“, následoval „Brouk“ a „Sudička“, což jsou jasné hitovky, na které reagoval celý sál, takže se v podstatě od začátku do konce v sále mocně pařilo. Pravda je, že se možná mohlo tancovat i víc, ale ono v té Lucerně bylo pořád tak nějak moc vidět. Těžko říct, jestli to byl záměr, ale pár lidí mohlo mít díky tomuhle faktu dojem, že pořád probíhá zvukovka nebo že se zatím jede nanečisto. Celý koncert se stáčel na kamery, vyjde z něj totiž DVD, VHS i CD a navíc se, dle dostupných informací, dostane v padesátiminutovém sestřihu v průběhu roku také několikrát do České televize (kdo jste se na vyprodaný koncert nedostal, můžete si ho tedy alespoň pořídit tímhle způsobem). Takže možná i tohle byl jeden z důvodů, proč to v sále tolik šajnilo a proč jinak dokonalá světelná rampa na pódiu neměla ve finále takový efekt. Ale tenhle večer šlo stejně hlavně o muziku a nic nekalého snad nikdo z návštěvníků nechystal, takže nás světlo zase nemohlo tak moc rozhodit.
Jedeme dál. Po songu „Archa“ přišel první plánovaný host. Bubeník Franta Vrána, jehož domovská kapela jsou Tři sestry, odehrál s Billem dvě pecky, přičemž refrén z „Kladiva“ zpívala celá Lucerna a probíhal kotel, jak se patří. Na „Svatou pravdu“ ze stejnojmenné desky se za bicí znovu posadil Marek Žežulka a hrálo se zase bez hostů až do pecky „Středověk“, na kterou si kapela přizvala basáka Šmityho a k Pecanově harmonice druhou harmoniku a to musím říct, že bylo super, protože mě utáhne kdokoliv na jakoukoliv harmoniku, natož na dvě. Další host – saxofonista Ruda Rigo z kapely Medvěd 009 – nastoupil při klipovce „Znamení“, která při natáčení vyvolala dost rozruchu na pražském Václavském náměstí. (Aby ne, když se vám někdo s naprosto depresivním výrazem a kanystrem v ruce potlouká „pod ocasem“, nevěstí to nic dobrého a nic jiného si zřejmě nemohli myslet ani obvykle uniformovaní pánové, kteří málem dotočení klipu překazili). K téhle věci měl být, alespoň podle playlistu umístěného na stránkách kapely, přizván ještě jeden special guest – Daniel Landa, který ale nakonec nedorazil. Důvod nevím, ale pro mě osobně Dan Landa nic tak moc special není, takže jsem ho rozhodně nepostrádala.
Potom nastala malá technická pauza, měnil se totiž filmový pás. Publikum začalo trochu pohasínat, takže ho kapela musela paradoxně začít hecovat („Řvěte! Ať víme, že jste taky chuligáni!“). Podobných pauziček bylo, zřejmě kvůli natáčení, víc, ale nikomu a ničemu to nijak zásadně nevadilo. Po věci „Divokej Bill“ se koncert víceméně až do konce hemžil pozvanými hosty, mezi něž patřili třeba už zmínění a s Billem profesně a evidentně i neprofesně úzce propojení Medvěd 009 – hrály se dokonce dvě jejich věci („Parní stroj“ a „Olgoj Chorchoj“), Lety mimo nebo Wohnout. S Matějem Homolou z Wohnoutů zahráli kluci i věc „Kolem tebe“ z poslední řadové desky „Mezi nima“, kterou zpívá kytarista Roman Procházka a která je tak strašně pěkná a „holčičí“, až jsem na chvíli zalitovala, že jsem na koncertě bez pánského doprovodu a ještě víceméně pracovně a nemůžu si tak tu romantickou atmosféru pořádně užít. Navíc mi tahle věc připomíná éru Wanastových Vjecí, Roman má i podobnou barvu hlasu jako Robert Kodym, a Wanastovky byly moje puberta, takže jsem docela vážně zaznamenala jasnou nostalgickou krizi. Mezi tuhle sortu písniček patří taky „Malování“, na které zrovna běží (pokud má kde) čerstvý klip. I u „Malování“, stejně tak jako u „Mrazíka“, byl psaný host – Janička Španielová – ale ani ta se nedostavila. Zato se dostavili jiní. U songu „Plakala“ byla u jednoho z mikrofonů dost tlačenice – přišli si sem totiž zazpívat sami organizátoři Fořťák, Dydla a Michal Thomes z Ameby, Mafuna a kdo ví, kdo všechno ještě. Končilo se „Pocitem“. No končilo, jasně že měly přijít ještě přídavky a jeden z nejočekávanějších hostů. Ale toho si necháme až po nutné přestávce. O té jsem si důmyslně labyrintem chodeb doběhla do šatny, protože představa fronty skoro tří tisíc těl mě dostatečně vyděsila. Udělala jsem dobře – jednak si kluci s přídavky dali dost na čas a jednak bych se na konci k šatně vážně asi jen tak nedostala.
Po bubínkovém úvodu první várky přídavků a písničce „Průvod“ na pódium konečně dorazil onen poslední host, kterým nebyl nikdo jiný než Lou Fanánek ze Sester a který svým hospodským vokálem přispěl do pecek „Dávno“ a „Bohužel“. Při jeho zpěvu to vypadalo, že na koncert přišly jen ruce a nechaly své nositele doma, tolik jich bylo ve vzduchu a tolik se jich kymácelo a hrozilo, že jsem si říkala: "aha, tak tohle měli na mysli učitelé na základce, když chtěli vidět les rukou.“ Na programu byl po krátké přestávce ještě jeden přídavek, o kterém všichni díky uveřejněnému playlistu věděli a který si tak nikdo nechtěl nechat ujít. Zkrátka dvaatřicátá byla „Rozárka“ a tou tenhle jedinečný a neskutečně našlápnutý koncert definitivně skončil.
„Tuhle písničku chtěl bych ti, lásko, dát, ať ti každej den připomíná...“ – kdo nebyl, nepochopí, ale třeba přijde příště...
[Michal Koch; Musicserver.cz; 19.12.2004 18:40]
Divokej Bill – Lucerna“...není nad to, když se sejde několik opravdu dobrých zpěváků“ zní podtitul tohoto alba a já jím začal jednak proto, že poměrně trefně vystihuje náladu, která na koncertu panovala a čiší i z desky, jednak jsem neodolal možnosti začít recenzi malým písmenem. Desátého března 2004 byla pražská Lucerna opravdu našlapaná a Divokej Bill, respektive jeho členové, si koncert užívali se vším všudy. Věta: „Není nad to, když se sejde pět (sedm, deset) dobrých zpěváků“ zní z cédéčka opravdu mnohokrát a často je jen úvodem pro další vtípky, kterými muzikanti návštěvníky koncertu častují. Občas si skákají do řeči, občas některé hlášky vyzní trochu do ztracena, ale každopádně je evidentní, že se všichni velice dobře baví. A jak to vypadá po stránce muzikantské?
Sedmnáct písní bych se nebál nazvat takovým jako best of doplněným o pár dalších drobností, například o vynikající „Parní stroj“, zahraný a zazpívaný souputníky z formace Medvěd 009. Vše je hráno a zpíváno s obrovským nasazením (jak už je u koncertního Billa zvykem) a „Svatou pravdu“,“Znamení“ nebo „Plakala“ si prostě nejde s tímhle cédéčkem nezpívat, nebo alespoň nepobrukovat společně s podupáváním do rytmu. Sborový zpěv je poměrně silná stránka Divokýho Billa, byť se nejedná o žádné složité vokály a je spíše vyznávána varianta unisono. Ale energie z toho tryská obrovská.
Hostů bylo na koncertě povícero, leč kromě Medvěda 009 ostatní příliš nevychutnáte, neboť jejich příspěvky vlastně vůbec nerozeznáte (pokud tedy nemáte perfektně v uchu třeba styl, jakým sóluje na kytaru Matěj Homola a nepoznáte ho bezpečně mezi stovkou jiných kytaristů). Výjimku tvoří jedna sloka odzpívaná Lou Fanánkem v písni „Bohužel“. A kdybyste snad nerozpoznali jeho hlas (což není možné), tak samozřejmě nezpívá o ničem jiném než o staré dobré Kovárně. Každopádně všichni účinkující, kteří nejsou v sestavě Divokýho Billa, zapadli do atmosféry večera dokonale a mají svoji zásluhu na tom, že nahrávka šlape od začátku do konce.
„Lucerna“ je živé album, které nepřináší žádné extrabuřty ohledně překopaných aranží, technicky náročných muzikantských výkonů či pěveckých exhibic. Je ale neskutečně našlapané a energie z něj sálá každým tónem. A to je důvod, proč rozhodně stojí za poslech, pokud se tedy zrovna nepotřebujete hudbou uspat.
CD k recenzi poskytlo vydavatelství EMI.
Album: Divokej Bill – Lucerna
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 71:41
Skladby: Šibenice, Archa, Cesta, Svatá pravda, Žoldák, Kvůli holkám, Znamení, Parní stroj (Medvěd 009), Malování, Kolem tebe, Lásko, Armáda, Plakala, Pocit, Dávno, Bohužel, Rozárce
[Michal Koch; Musicserver.cz; 29.12.2004 05:00]
Divokej Bill – Lucerna DVDKoncert Divokýho Billa, který se odehrál v Lucerně 10. března 2004, vychází hned na dvou nosičích. O jeho CD podobě se můžete dočíst zde, a protože na DVD nenaleznete až na jedinou výjimku žádné koncertní skladby navíc (onou výjimkou je hned druhá položka „Brouk“), pojďme se v této recenzi podívat na to, zda může DVD nabídnout kromě jedné písničky ještě nějakou přidanou hodnotu oproti albu.
Samozřejmě je to v prvé řadě obraz. Pokud jste viděli nedávný záznam tohoto koncertu v televizi, víte už, že osm členů kapely se tísní na pódiu pod nemnoha barevnými reflektory, které však blikají jak o život. Jedinou zvláštností jsou dvě velkoplošné obrazovky, kterých si publikum v Lucerně opravdu neužívá příliš často. Obraz je zde (jak by se dalo čekat) oproti televiznímu záznamu mnohem kvalitnější, ostřejší, s krásně sytými barvami a hlavně v širokoúhlém formátu 16:9, což spolu s obrovským nasazením muzikantů jenom podporuje dojem, že se na pódiu odehrává něco mimořádného. Pokud preferujete formát DVD kvůli kvalitě zvukové, budete jistě také naprosto spokojeni. Už i české kapely pochopily, že zvuk je podstatná věc, a tudíž Bill předkládá koncert v DD 2.0, DD 5.1 i DTS. Všechny tři formáty jsou na vysoké kvalitativní úrovni. Já osobně preferuji plastičtější DTS, kdo rád řádné dunění, ocení DD 5.1. Jediná výtka na tuto část disku tedy budiž směřována na jeho délku. Jak se můžete dočíst v reportáži z onoho březnového koncertu, trval cca dvě a půl hodiny a odehráno bylo 32 písní, leč zde najdete na ploše hodinky a čtvrt jen osmnáct kousků. Proč není na DVD koncert celý, nechápu a myslím, že je to veliká škoda.
Další položky v menu zasluhují již jen chválu. Nalézti zde lze deset klipů, z toho jeden made by fanoušci („Divokej Bill“), bohužel již jen ve zvukovém formátu DD 2.0, půlhodinový dokument o kapele formou tří až pětiminutových rozhovorů se všemi osmi Billy, který je možné pustit jako celek i po jednotlivých zpovídaných, dále čtvrthodinový pohled do zákulisí příprav koncertu v Lucerně, natočený den před onou událostí, tři minuty předkoncertních záběrů „Den D“ a diskografii kapely včetně seznamu písní na každé desce. Jediné, co se mi nepodařilo na disku nalézt, je na obalu inzerovaný „Pohled do zkušebny“ – je-li někde uschován, omlouvám se, ale já jej zkrátka nevystopoval a obávám se, že se na DVD tato položka nenachází, není-li ovšem myšlena zkouška předkoncertní.
Divokej Bill připravil svým fanouškům velmi kvalitně vyvedené DVD , ovšem o to větší škoda je, že z koncertu je na něm jen něco přes polovinu z toho, co všechno se v Lucerně odehrálo.
DVD k recenzi poskytlo vydavatelství EMI.
DVD: Divokej Bill – Lucerna
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: cca 169 min
Obsah: Koncert: Šibenice, Brouk, Archa, Cesta, Svatá pravda, Žoldák, Kvůli holkám, Znamení, Parní stroj (Medvěd 009), Malování, Kolem tebe, Lásko, Armáda, Plakala, Pocit, Dávno, Bohužel, Rozárce
Klipy: Plakala, Dávno, Miláčku, co ti je, Cesta, Kotle, Znamení, Malování, Kolem tebe, Divokej Bill (fans klip), Pocit
Bonusy: Osm Divokých Billů, Den před, Den D, diskografie, Cimfáčovo loopy
