Nesleduju válku, chci jen, aby nebyla, říká Štěpán z Billa
Nesleduju válku, chci jen, aby nebyla, říká Štěpán z Billa
[Martina Jurajdová; Listy Strakonicka; 18.05.2004]
Cehnice – Probíhající oslavy 6.narozenin zdejšího discoclubu, které vyvrcholí 11.června velkou show, okořenil v pátek koncert jedné z nejžádanějších českých kapel současné doby – Divokýho Billa. Při udělování tuzemských hudebních cen tito muzikanti z Úval se svými původními skladbami bodují na předních místech. Poslední album „Mezi nima“ na sebe přinejmenším upozornilo už videoklipem k písni „Znamení“, který byl zamyšlením a varováním nad sérií sebevražd mladých lidí. Další výraznou písní byl protestsong „Bomby na Bagdád“.
Po koncertu jsme si povídali se šoumenem a zpěvákem kapely Štěpánem Karbulkou.
Sledujete ještě boje v Iráku nebo to jde mimo vás?
My jsme sledovali Bagdád, když jsme zrovna natáčeli desku, kdy o to šlo. Teď už ne.
Už vás nezajímá?
Víš co – vždycky se dovíš něco hroznýho. Já se právě vůbec nezajímám o válku, já jenom chci, aby nebyla. A ta naštěstí není. I když to tam je jako ve válce. S tím ale nikdo už nic neudělá, bohužel.
A jak vidíš konkurenci Ameriky v tuhle chvíli, kdy Česko vstoupilo do EU?
Konkurence v tom, jestli jsem pro nebo proti Americe? Tak všichni tady, ať už jsou proti ní nebo ne, nosí americký věci a jsou tím zahlcení...
To ale jsou i zbožím z Číny...
Jasně, ale ty to šijou pro Američany. Takže makáš pro Američany, celou dobu. Mně je jedno, jestli je někdo Američan, ale vadí mi její vliv. Ten je někdy špatný, myslím tím do Iráku. A myslím, že to začalo už Vietnamem.
A prezident Bush žádá další miliardy dolarů na válku...
Američani jsou pro mě v tomhle normální fašouni. Ale nikdo s tím nic neudělá, to je nejhorší. Protože oni právě že mají ty miliardy dolarů. Takže já na ně v podstatě kašlu a snažím se žít život, protože je krátký.
Umíš si představit, že byste svojí popularity využili tak, jako jiné kapely, k podpoře nějaké politické strany?
Před týdnem se nám stalo, že nás jedna politická strana oslovila s tím, abychom vystoupili na jejich údajně charitativní akci, což by se mělo dělat bez peněz, že? Ale oni nám zároveň při tom telefonu nabídli rovnou dvacet tisíc, aby nás tam dostali, a že tam bude Black Milk a jiný. Víš co, to je hrozně špatný.
A stejně máme termíny zabraný moc dopředu, což jsme taky řekli. Ale oni, že to je hlavně akce toho danýho ministerstva. Ať jdou někam.
Stejně tak za náma třeba přišly poručnice, co byly v Kosovu jako zdravotní sestry a lákaly nás, že si nás tam vojáci přejou. Což by mělo být skvělý, podpořit český kluky někde. Jenže my jsme proti armádě. Takže jsme jim řekli – bohužel, ani náhodou.
Jakou sleduješ televizi?
Úplně nejvíc ČT1 a ČT2. A upřímně, Nova mi opravdu vadí. Zkoušel jsem se na ni dívat, ale nedá se skousnout, vysílá blbosti. Dívám se ale na Eso, který je s Marešem dobrý.
A když o sobě čtete, stalo se, že jste se něčemu zasmáli nebo naopak vás to naštvalo?
Jako od novinářů? No jasně. Ale je dobrý si na konci článku přečíst, kdo ho psal a co dělá. A když namátkou natrefí na víc jeho článků a zhodnotí je. A hlavně je důležité, co dělá. Jestli to je publicista, nikdy v životě nesáhl na kytaru a neumí zazpívat, tak je to nějaký tlachal, o kterýho vůbec nejde.
Tos poznal díky Billovi. Napadlo by tě předtím koukat, kdo je pod článkem podepsaný?
Rozhodně ne. Jako muzikant děláš hodně rozhovorů a čteš rozhovory jiných kapel, prostě se zajímáš, co se píše, protože se píše i o tobě. Takže čteš i tu druhou stranu a hlavně zjistíš, kteří novináři jsou dobrý a kteří ne. Spousta jich je výborných, ale pak poznáš i ty, kteří se straní, protože mají nos nahoru. Jsou to zkrátka takoví pisálkové. Jinak ale i špatná kritika může být dobrá kritika.
Máš pocit, že někdo píše, jen aby si vydělal?
Spíš aby nadzvedl. Protože má moc pera, ale to je vše.
Řekni mi, co hudba a peníze. Je to úzce spjaté?!
V našem případě? Hudba a peníze, peníze a hudba... Nejdřív peníze a pak hudba. Ne, dělám si srandu. Ale vážně – muzika zabere tři dny v týdnu plus zkoušky, takže tím žiješ celý týden. Nemůžeš dělat něco jiného a potřebuješ peníze. Myslím, že nejsou zas tak velký u nás.
Co si myslíš o OSe (ochranný svaz autorský)?
Že jsou to lidi, kteří obírají muzikanty na penězích, ale úplně nejvíc. A to tak, že ani muzikanti se pořádně nedozvěděli, jaký systém to je, jen povrchně. Přitom jde o díru v zákoně, kterou nikdo nevidí...
O tom problému se ale píše hodně. Není to spíš nezájmem ho řešit?
Tak jsem to myslel, že to raději nechce nikdo vidět. Protože tam stojí takoví lidi, kteří hýbou vším a dělají si s tím obchodem, co chtějí. Rozumíš? Využívají něčeho, co ostatní nevědí. Běž na ulici a zeptej se lidí, co je to ochranný svaz autorský – jo asi ti, co chrání lidi, to je dobrý – což je blbost. Takže žijí všichni v nevědomí.
Na posledním koncertu ve Strakonicích se nedostalo na všechny fandy. Tady ano. Publikum tvořilo asi tři až Čtyři stovky diváků. Je to pro vás dost, máte prý rádi narvaný sál kvůli atmosféře...
Není to málo lidí, co jsi říkala, ale je to spodek částky, která nás navštěvuje. Je to spíš ekonomická záležitost. Je míň peněz a musíš se domluvit s pořadatelem, aby na tom nebyl nikdo škodný. Vyhovíme vždycky tak, že si každá strana vezme míň.
Hraje se vám líp v Praze, kde to pořád žije?
V Praze to vůbec nežije. Je tam akorát hodně aut.
Co se ti líbí za hudbu?
Spermbirds, to je nátěr.
Kdy jsi začal s hudbou?
Poprvý jsem hrál na kytaru. Tu mi dala máma s tátou, když mi bylo šest – v první třídě. Vydržel jsem na ní hrát asi jen týden a pak už nikdy. Další můj první nástroj byly bicí, a to mi bylo čtrnáct.
Na ně hraju. S Billem jsem na desku natočil s bicíma dvě pecky a jinak stavím kostry bicích. Jakože jsme hodně měnili bubeníka. Bylo období, kdy třeba nikdo nebubnoval, anebo chyběl na zkouškách, tak jsme dělali bubny se mnou částečně.
To by tě asi nebavilo, být při koncertech za bubny, ne?!
Já to mám rád. Nevím, jaký by to bylo. Už jsme jeli turné, kdy jsem ty dvě skladby hrál na bicí.
Ale celý koncert by tě to za nimi asi nebavilo...
Bavilo, určitě. Akorát teď mám svojí roli tuhle a bubeníka máme v současnosti výbornýho. Ale dál tvořím písničky na bubny.
Bývá v kapele „ponorka"?
Jo.
I taková, že by s tím někdo nejraději seknul?
Jo, já to říkám, že už na to chčiju. Ne že by mě někdo štval, ale protože už jsem kolikrát unavený. Ponorka je z únavy. Jak říká Adam Karlík, na to je dobrý dobít baterky.
Co bys dělal, nebýt Bill?
To bych nebyl. Já bych nebyl, a pak by nebyl Bill (smích). Mám ho už hrozně pod kůží, vůbec na to nechci myslet. Bill prostě bude furt.
