Divokej Bill na Moravě
[Bohouš Němec; pro divokejbill.cz; 20.04.2005]
Úvalská partička špinavců jménem Divokej Bill si na letošní rok naplánovala opravdu intenzivní koncertní masáž. Minulý týden došlo na moravská města a tak se celý ansámbl, celkově čítající šestnáct figur, vydal na pětidenní tour.
Středa – je Divokýho Billa třeba
První koncert se konal v brněnském Semilasu. Tento tradiční koncertní sál prošel velkou modernizací, takže zvláště zákulisí nabízí dostatek možností, aby bylo o kapelu náležitě postaráno. A to je vždy důležité. Nic není horšího, než když je šatna vlhká, studená, špinavá a malá. Tady to nehrozilo.
Na první tři koncerty byla zvolena předkapela Rudé kostry z Uherského Hradiště. V současné době hraje v trojici. Vedle baskytary a bubnů je v popředí akustická kytara Petra Morese, která celé formaci dává folklorně-alternativní nádech. Pro někoho byli předskokané příjemným zpestřením, pro jiné jen pětatřicetiminutovou překážkou před Divokým Billem. Každopádně je tahle partička značně originální.
Po krátké přestavbě jeviště se vyprodaným sálem ozvalo intro Zapalte pod kotlem, ať se dostaneme do varu… Jenže publikum, především početnější dívčí část, už dávno vřelo jako voda na kafe. Hned při prvním kytarovém kilu Prochajdy ulítlo géčko a do konce koncertu to vypadalo, že Roman závodí s Vaškem, kdo jich víc urve. Vyhrál frontman.
Letošní playlist je de facto výcuc toho nej ze všech tří studiových alb s důrazem na poslední Mezi nima. Navíc přibyla skladba Síť, která se s určitostí objeví na chystané desce. Ta se postupně rodí, vznikají první hudební nápady a texty. Na podzim by se měla začít připravovat studiově a vyjít někdy v zimě příštího roku.
Každopádně Síť se nese v podobném duchu jako poslední deska a dle prvních ohlasů se líbí. V polovině koncertu došlo ke střídání bubeníků. Marek Žežulka, který se nedávno vzdálil z dlouholetého působení v Arakainu, odešel na cigaretku a na jeho místo usedl Štěpán. Písničku Kolem tebe nahrával i na desku a tak přišel s nápadem hrát ji i živě. A věřte nebo ne, roztancovaný muž s megafonem je slušný bubeník.
Konec koncertu je vždy v duchu největších pecek. Po přisamplovaném Znamení základní set ukončila Dávno. Ječící dav si však vynutil další várku. Vašek nejdříve publikum trošku rozezpíval několika československými hity a Billové přidali Bohužel a Pocit. Ani to nestačilo. Holky si vyřvaly ještě Rozárku. Po ní následovalo několik lidovek a byl konec.
Noční Brno
Po úspěšném vystoupení většina členů postupně chladla v šatně. Po pár pivkách odjeli na blízký hotel a tam padlo rozhodnutí: jde se do Flédy na Cocotte Minute. Jejich začátek byl posunut až na třiadvacátou hodinu, aby návštěvníci Billa mohli případně vidět i jejich nedávnou předkapelu samostatně. A ve Flédě bylo dobře. Dokonce tak, že původně naplánovaná zastávka na panáka se zvrhla v obří litvu.
Ráno bylo pro jisté nejmenované osoby (Jack, zvukař Ondra…) krušné. Ondru navíc postihl defekt, takže se odjezd dosti protáhl. Padaly návrhy navštívit nějakou pamětihodnost, ale nakonec ze všeho sešlo z časových důvodů.
Ve Zlíně jako v palírně
Jestliže Divokej Bill letošní turné zahájil sérií klubových koncertů a pak se přesunul do větších kulturáků, které byly dosud vždy vyprodány, zlínský koncert zavedl osmihlavou saň do klubu 603. Tento netradičně řešený prostor je spojený s pizzerií a vše má nádech mírné extravagance.
Horší to bylo s technickým provedením. Nízký strop limitoval zavěšení projekce, takže třískající Marek hlavou zasahoval do plátna. Navíc se muselo nastavit jeviště, protože jinak by se tam asi nevešli. A jelikož byla světla zavěšená nízko, bylo na pódiu skutečně pekelné vedro. Už po úvodní hitovce Svatá pravda (její vznik je zajímavý – vlastně na svět přišla náhodou) se z každého člena řinul pot jak voda v potoce. A barman nestačil nosit pivo.
Tento koncert byl mimo jiné zajímavý i tím, že byl živě přenášen do místního rádia Kisspublikum. Prostě tak, jak probíhal, jej měli posluchači možnost slyšet. Včetně všech těch hlášek, které normálně kluci neříkají. Tentokrát si neodpustili několik zdravic směrem k premiérovi. Návštěvníci billovského webu jistě vědí, že se před pár dny formace nechala vyfotografovat na billboardy vybízející k odchodu Grosse. Zmíněná fotografie se rovněž několikrát za koncert objevila na plátně.
Silné jádro
Slabý kusy odpadaj, silný zůstávaj‘, říká jedno přísloví. A tak je to vždy. Jelikož v klubu nezavírali, jak to dělají v některých kulturních domech, pokračovala kalba přímo na dlouhém baru. Záhy se těleso rozdělilo na dvě grupy. Pařmeni zůstali či pokračovali v Golemu, uvědomělejší nebo zmoženější část šla hajat. Výsledek? Obal nápadně připomínající jistého baskytaristu netrefil na svůj pokoj. A zvukař měl na autě čísla z jiného vozu. Ale to jen tak na okraj.
Když už byl čas navštívit nějakou památku, kdosi přišel na to, že ještě není sezona, takže lepší bude sehnat slivovici a dobrý oběd. Nakoupilo se dvacet litrů a skončili jsme na parádním gáblíku U Raušů ve Velké Bíteši. Divokej Bill vřele doporučuje! To však ještě nikdo netušil, že Billa čeká break point. Třetí den je prý zlomový. Pak už to jde samo.
Každý máme svou Trnavu
No jo, nejen na Slovensku je Trnava. I u nás máme jednu malebnou vísku s tímto názvem. Leží asi osm kilometrů od Třebíče. A právě tady se nalézá jeden velký kulturák, v němž Divočáci měli další zastavení. Zatím probíhalo vše normálně. Útulná šatna, bohaté občerstvení, velké jeviště, Rudé kostry připraveny a venku spousta natěšených fanoušků. Nakonec se jich sešlo k patnácti stovkám. Jenže!
Od začátku nebyla atmosféra taková, na jakou je kapela v poslední době zvyklá a jaká by měla být. Cítil to každý na jevišti. Prostě byl ten dav nějaký chladný. Alespoň na začátku. Prochajda zase urval géčko, Márovi stávkoval mikrofon na virblu a pak to přišlo. Desátá skladba Kolem tebe. Štěpán za bubny, Žežulka na cigáro, Roman k mikrofonu. Vše se odvíjelo normálně, ale náhle se kapela přestala slyšet, někdo spletl refrén a sloku a spadnul řemen. V hudební řeči to znamená, že se prostě skladba rozpadla, skupina postupně přestala hrát a byl z toho trapas. Tohle se prý ještě nikdy nestalo. Tak už teda jo. Únava asi zafungovala. Po koncertě se to řešilo… Jurda hodil fanynkám tác s řízky, což velmi ocenily. Nakonec z toho všeho byl dobrý koncert s velkými ovacemi. A rekordní návštěvou!
Vše se má zapít
Po koncertě došlo ke skvělé party s fanynkami přímo na sále. Vše vyvrcholilo bubnováním na cokoliv, což dodalo večírku šamanskou příchuť. Zásoby slivovice a ořechovice se lehce ztenčily… Spalo se rovnou nad sálem.
Ráno probíhala snídaně v místním krámečku a pak následoval odjezd do jižního cípu Moravy. Cesta ubíhala báječně, počasí v klídku a humor nechyběl. Dokonce jsme dorazili o hodinku dříve. A to se vážně nestává často. Odměna byla mokrá a mastná…, ale i smutná.
Co Břeclav dala a vzala
Nově rekonstruovaný sál s moderním a perfektním zákulisím. Vyprodáno! Velké jeviště. Prasátko natažené na rožni. Spousta obložených mís. Víno s etiketou DB. Co více si přát? Jakmile se Jurda vrátil ze zvukové zkoušky, zjistil, že mu chybí ledvinka. A s ní vedle běžných věcí i honoráře za několik koncertů. Prostě malér na druhou. V noci sice Prochajda ledvinku našel, ale prázdnou. A tenhle stín se nedal smazat. A Jurda to vyřešil tím, že se prostě sejmul, jak to umí jen on sám.
Průtokový ohřívač značky Jurda made in DB
Každopádně čtvrtý ročník Rocku v Besedě, jak se celý podnik nazývá, se podařil. Jako první šli na řadu poprockoví Deset očí v čele s půvabnou vokalistkou Ivou. Druzí následovali Billové a poslední slovenští humorní punkrockeři Horkýže Slíže. Ti sice už neměli tak početný dav jako Úvalští, ale i tak zaznamenali mohutné reakce. Po koncertě ještě následovala degustace archivního vína, což mnozí přijali s nespoutaným nadšením. Holt, jižní Morava je v tomto směru nepřekonatelná. Část Divočáků odjela směr domov, hardcore neboli ‘pankáči‘ alias silné jádro zůstalo pařit až do ranních hodin.
Obdiv zasloužil Jurda. Jeho zpitá figura sice chvílemi vykazovala značné opotřebení a klátivá chůze po jevišti nahrávala myšlence, že možná sebou flákne, ale vše ustál a vydržel až do kuropění. Je to profík. Trénink je trénink.
Domů, do prdele, do Úval
Cesta zpět byla prokletá. Déšť, havárie na dálnici, kolona a vítr. Společnost nám dělal třasořitka Woody Allen v Darebáčcích na DVD, chrápající Jurda, který po dlouhé době řekl, že už má toho piva plný zuby. Tak přešel na kořku…
