Jít jinudy, než se čeká
[Ondřej Těšínský, tiscali.hudba; 29. 3. 2006]
První část rozhovoru s kapelníkem Divokýho Billa Vaškem Bláhou o nové desce, koncertech, Andělech, jaru, Čmelácích, popularitě a slámě čouhající z bot...
Součástí bookletu alba je i stolní hra, která má před Vánoci přijít na trh v běžné velikosti (ne už jen jako booklet). Čí to byl nápad?
Tohle je nápad našeho managera Petra Fořta, kytaristy Prochajdy, a Codana z Cocotte Minute. Zpočátku to měl být jen takový lehký doplněk, ale podařilo se to celé nad očekávání dobře. Těšíme na ohlasy fanoušků.
Minulá deska, která vás katapultovala „na výsluní“ popularity byla spíše klidnější. Vaši fanoušci čekají na novém albu asi spíš opět trochu nářez. Dočkají se?
Ono, ať člověk dělá co chce, tak naše písničky vznikají jakoby samovolně, těžko si sednout a říct teď uděláme rychlou, teď pomalou. Nová deska je taková všehochuť, řekl bych tak na třetiny. Rychlý pecky, pomalý pecky a atypický pecky. V každém případě jsme se vyblbli, snažili jsme se nezatuhnout na nějakém ohraném systému, myslím, že jsme ji pojali docela odvážně, protože to je to, co nás baví a zajímá: jít jinudy než se čeká.
Jako singl byla vybrána písnička Síť, kterou jste hráli na koncertech už dávno, a nezdá se mi to být zrovna největší hit. Proč padl výběr zrovna na Síť? Co bude další singl?
Připravujete klip? O čem bude a kdo ho točí?
Vůbec nejlepší je, když se singlová písnička vybírá už z celé hotové desky, kde to člověk pěkně slyší všechno vedle sebe a má tak přehled. My, jelikož jsme prakticky celých osm let existence v nepřetržitém časovém presu, který je samozřejmě z velké části zapříčeněn i naším svobodomyslným přístupem, jsme museli singlovku vybírat z prvních tří písní, které jsme natočili. Jedna z nich vůbec nepřicházela v úvahu, druhá byla sprostá a třetí byla Síť. Tak to prostě mělo být. Jako další pecka možná i s klipem, zrovna se to celé vymýšlí, bude asi Čmelák. Protože je to taková veselá pecka a je jaro.
Jak se jmenovala písnička, kterou jste hráli na Andělech a o čem je? Je taky na nové desce?
Na Andělech jsme hráli právě Čmeláka, byla to v tu dobu dva dny horká novinka, párkrát jsme ji přehráli ve zkušebně a mazalo se do telky. No taky to podle toho dopadlo, ale teď už si „sedla“. Na desce samozřejmě je.
Vaše DVD bylo nominováno na Anděla za rok 2005. Není vám líto, že jste ho nedostali?
Ani ne, protože alespoň se ještě je na co těšit. Takhle bychom ho už měli a co? Bylo pro nás super, že jsme byli vůbec nominováni, protože to přišlo zrovna před finišem natáčení desky, a to byla dobrá injekce zvenčí, že naše muzika někoho zajímá. Na to po půl roce ve studiu zapomínáš, protože jsi úplně zblblej, jak to posloucháš pořád dokola. Tak jsme vyrazili na Anděly, tam popařili s kamarády muzikanty a vrátili se uvolněni na míchačku.
Co si vůbec o cenách Anděl a Akademii populární hudby myslíte?
Je dobrý že to funguje, právě třeba z těhle důvodů. Pro kapely je vzpruha, že je někdo plácne po zádech a řekne: „Má to smysl. Tady jsme tě vybrali, protože to co děláš, se nám líbí.“ A navíc se ještě naše muzika dostane blíž a k více lidem. Pohoda, líbí se nám to. Díky!
Je pro vás důležitější umístění ve Slavíku (od lidí), nebo v Andělech (od kritiků)?
Slavík je hlas lidu, toho si ceníme určitě nejvíc.
Jak se Vašek vypořádal s nepříjemnějšími otázkami? Co řekl na to, že Billům „čouhá sláma z bot"?
Druhý díl rozhovoru se zpěvákem Divokýho Billa Vaškem Bláhou si na našich stránkách můžete přečíst v pondělí.
[Ondřej Těšínský, tiscali.hudba; 3. 4. 2006]
Druhá, ostřejší část rozhovoru se zpěvákem a hlavním skladatelem kapely Divokej Bill Vaškem Bláhou o zbrklých začátcích a rozjetých koncích, žárlivosti a plánech do budoucna.
Hodně lidí vám trochu škodolibě vyčítá, že vaše hudba je moc hospodská, že jí „čouhá sláma z bot“ že je málo trendy, zní málo světově. Co byste řekli na svoji obranu?
Řekli bychom, ano čouhá. No a co parády jsme s tím nadělali. Kdo by řešil co na tebe kdo štěkne, když vydíš ten ohlas a děláš si vlastně všechno jak chceš.
Právě to, že jste zůstali pořád sví a nějaké popularitě se spíš smějete, je asi váš největší klad. Lidi si vaši hudbu našli, naučili jste je ji poslouchat. Tak jste se konečně dočkali... Ale byla to dlouhá cesta, co?
Asi patnáct let než se to celé dostalo do tohoto tvaru. Ale celou tu cestu lemovali zážitky, skušenosti, sranda, pohoda, lásky, rozchody, propady, prostě život a to je to hlavní, o co tu běží. Neměnili bychom.
Splnil se vám sen?
Dá se říct, že kousek z toho snu už se plní.
Vaše tour, které právě jedete, čítá zase nejmíň 40 zastávek. Baví vás po těch letech objíždění republiky ještě kočovný muzikantský život?
Každý takovýhle období probíhá prakticky stejně. Zbrklej začátek, kdy do toho jdou všichni po hlavě, hrajou a kalej jak o život. To je takovejch prvních 20 koncíků. Pak si uvědomíš, že je to vlastně docela zodpovědnost, tak se to ustálí na standardním výkonu. Dalších deset. Pak na tebe vlítne únava a začne tě to prudit, no a tak pátej koncert od konce přemejšlíš, že to bude asi nuda, až to skončí, tak zas jedeš jako o závod abys něco užil.
Nažárlí vaše partnerky na muziku? A na fanynky?
Děláme to, co děláme, holky už si docela zvykly že s muzikantama to asi nebude jednoduchý.
Proč od vás tenkrát odešel bubeník Kiska?
Najednou nám to spolu prostě nešlo. Trvalo skoro rok, možná víc, než jsme to rozlouskli. Museli jsme jít dál a ne donekonečna řešit proč to nejde. S odstupem česu zjišťujeme že Kiska byl a je velkej borec, kterej hodně ovlivnil celej zvuk a stavbu Billovských pecek.
Nenapadlo vás, že se lidé jednou vašich koncertů přejí a nebude o vás zájem? Nebojíte se, že ten okamžik jednou nastane?
Samozřejmě, z pádu má asi strach každý, kdo lítá. Nezbývá, než pracovat, otevřít mysl a doufat, že to nepřijde. Na druhou stranu třeba neúspěch může být i pošťouchnutí k něčemu opravdu velkému. Uvidíme, co život nachystá.
Prý si chcete v rodných Úvalech jednou zařídit hospodu U Špinavců? Už se na tom pracuje?
Zatím jsme vybrali místo na náměstí, koupili takovou parcelku s malou garáží kde se už uskutečnilo několik akcí. Plán do budoucna je zde postavit hospodu s malým sálem zkušebnou a studiem.
