Koncert musí být randál a odvaz
[Petr Holeček; magazín Alive květen 2006]
„Billové“ jsou nahoře, jinak to říci nejde. Když před časem začínali po lokálních fesťácích a kulturácích, někteří kritici ohrnovali nos. Hospodská kapela jim nevoněla. Dneska jedou rozsáhlou šňůru po českých halách a kritici ohrnují nosy jinde. Začal na ně žárlit i Fanánek ze Tří sester, ale nakonec se skloní a říká, že je vlastně moc dobře, že je máme. Na pivko jsem vylákal frontmana kapely Vaška Bláhu. Je dobře, že ho máme.
Když jsem s tebou dělal před čtyřmi roky rozhovor, řekl jsi mi, že jste komedianti, co žijí po mejdanech. Platí to ještě?
Vzhledem k tomu, že pořád hrajeme asi tak sto koncertů ročně, tak se to ani moc změnit nemohlo, to je vlastně třetina života někde v akci, ale je pravda, že s tím nárůstem popularity jsme se museli trošku zkrotit, sem tam se pořádně vyspat a nějaký ten mejdánek oželet, abychom na dalším koncíku nebyli jak mátohy. Neřikám, že to vyjde vždycky, ale lepší se to. Taky jsme právě o ty čtyři roky starší a po propařený noci se ráno hůř a hůř vstává. K tomu asi dojde každý, i když žádnou kapelu nemá. Ale to, že se rádi bavíme, to se už asi nezmění nikdy.
Za tu dobu jste fakt hodně vykročili ke slávě. Máte vůbec ještě na mejdany čas?
V podstatě se jedná o takové regulované pařby. Vzpomněl bych třeba. když se točí deska, to se koncerty většinou nejezdí, tak se člověk musí dvakrát týdně zbourat a vyčistit mysl, jinak by se z toho zbláznil. Znám i lidi, co si zakládají na tom, že se dovedou bavit i bez alkoholu, ale zkušenost je taková. že s nim to odsejpá znatelně líp. Druhá věc je mít tu klapku, aby nezačal škodit, rozhodně nejsme klasičtí opilci, ale zapařit večer s přáteli nebo třeba s fanoušky po koncíku, trošku se kousnout, užit si tu euforii. Probrat vše od „a“ po „z“, je fajn.
Plánujete obrovské turné po naší zemi. Hraní vám vůbec zabere hodně času. Je Divokej Bill vaše hlavni zaměstnání nebo máte i nějaké bokovky.?
Je pravda, že většina jiných aktivit musela kvůli Billovi ustoupit. V poslední době se začalo hrát i v týdnu a hlavně dálky, a tak se terminy pořád tlučou, v podstatě nezbývá na nic jiného čas. Nikdy bych nevěřil, co taková kapela stoji úsilí a starosti, vyhrabete se se z jedné práce a už je tu jiná. Dá se řict, že jsme v nepřetržitém fofru už pár let, ale myslím, že je to určitě lepší, než kdyby se nedělo nic. Jedna z mála věcí, které zůstaly, je pořádání festivalu Ouvalskej bigbít, letos sobota 3. června, na který všechny srdečně zveme.
Na nové desce Divokej Bill jste se vrátili k přímočařejším písničkám, které jste hráli na začátku. Zjistili jste, že to vám sedí nejvíce?
Deska se nedá vykalkulovat dopředu, jak si někteří lidé myslí. Alespoň u nás to tak není. Prostě se dají dohromady nápady té doby, nahraje se a je taková, jaká je. Taky myslím, že je velký rozdíl dělat desku, nebo hrát koncert. Deska by měla být vypiplaná a čistá, koncert naopak randál a odvaz. Jednu velkou pravdu měl kapelník Tří sester ing. Magor, který nám produkoval první desku. My z toho měli strach a on povídá: „Na to se vyprdněte, ta první bude pro všechny stejně vždycky nejlepší, protože jste mladý, noví a neokoukaný.“ Musím říct že čas mu dává za pravdu.
Deska je rozdělena na tři části. Proč?
Není rozdělena nijak striktně, spíš bych řekl, že jsou tam takové tři druhy písní. První je právě ten starej Bill, to jsou pecky, které už existuji léta a souhrou náhod se na předešlé desky nedostaly. Další jsou naprosté novinky, které jsme dotáhli těsně před natáčením. No a pak jsou tam úlety, to jsou úplně atypické písničky. které by od nás asi nikdo nečekal. Taky máme hodně hostů, jak pěveckých, tak nástrojových. Chtě1i jsme se prostě vyřádit. Šli jsme tak, trochu s kůži na trh, když jsme to pojali trochu jinak a taky nám ji už pár fandů pěkně vyprášilo.
Odjeli jste turné s anglickou kapelou Levellers, která se netají svými politickými názory. Myslíte, že se má hudba spojovat s politikou?
Určitě není dobré se do něčeho nutit nebo za každou cenu hledat nepřítele, ale když je problém, který se vás dotýká a máte zrovna rozjetou kapelu, tak je to ideální prostředek jak říci, co si o té a té věci myslíte. Levellers jsou komunisti, protože komunismus nikdy nezažili. Chápou ho úplně jinak, než jak s nim naložili komanči v Čechách. Je to spíš o rovnosti, právu každého dělat co chce, nenechat nikoho chcípnout, když zrovna není ve vatě, chránit přírodu pro další generace a tak. Tak to cejtim taky, a jestli mám možnost tady něco o politice říct, tak si lidi dejte na českou levici bacha. Jsou jak beránci, slibujou nesmysly a my jako bychom už zapomněli, jak nás tady dusili, někoho, kdo má tohle na svědomí bychom neměli vůbec nechat mluvit, měli jsme je už dávno postavit mimo zákon.
Vzali jste je do české hospody?
Tour končila u nás v Praze v Lucerně. Ten koncert byl super, to už jsme byli po těch deseti dnech spolu na cestách úplně sžití, oni s námi dali Žoldáka, my jim zas zatančili při jejich setu. No a pak jsme je vzali do jedné Irské hospůdky v centru, trochu se napili a že si zazpíváme. Dvakrát jsme bouchli do stolu a už nás vyhazovač-skinhead páčil z tý hospody ven. To jsme se styděli.
Ve skupině je vás celkem požehnaně. Nemíváte mezi sebou spory?
Sem tam se lehce chytneme, ale nikdy to nepřerůstá v nějakou zášť nebo tak něco, to nikam nevede, to máme myslím už všichni srovnaný.
Na tu otázku je ještě brzo, ale máte už nějakou představu o nové desce? Kam bude směřovat produkce kapely?
Zrovna jsme desku vydali a jako pokaždé jsme se dohodil, že hned zatneme připravovat pecky na další, aby pak nebyl fofr. Ale jak nás znám, tak na to pořádně vlítnem zase až na poslední chvíli. Jinak další desku plánujeme nejdřív za dva roky, ono nejde tlačit na pilu, ty pecky musí uzrát. Nedávno jsme dělali intro na koncert a nějak jsme s nim pořád nebyli spokojeni a když jsme potkali Frantu Fialu z EMI, co nám vydává desky, tak mu říkám, jestli by nám na to nemohl dát nějakej termín, že to snad jinak nedorazíme.
Co si myslíte o různých soutěžích, které pomáhají začínajícím muzikantům? Zkoušeli jste ze začátku také nějaké?
Nám tyhle soutěže moc pomohly před těmi pěti sedmi lety, když jsme začínali. Bylo příležitostí si někde smysluplně zahrát opravdu málo, no a právě tyhle soutěže na to byly ideální. Objeli jsme všechny, co se daly. Dobrý je, že se o nich i trochu mluví a píše, kapela hraje určitě před více lidmi, než by přišlo na samostatný koncert. Taky se tam potká s jinými kapelami, kritiky, zvukaři, oťukne si, jak se to dělá a tak.
Co si myslíte o české klubové scéně, je tady nějaká nadějná kapela, která vám opravdu „sedí"?
Myslím, že i my pořád patříme do klubové scény, a to že jsme si teď dovolili jezdit haly, je jen na chvíli, to že se nám podařilo udělat jakýsi „bum“. Až tohle tour skončí, určitě se vrátíme do klubů a na všechny ty fesťáky, které jsme tenhle rok museli vynechat. Protože tam je ta podstata věci, lidi blízko, vedro, rachot, prostě odtud to vzešlo a na to se nesmí zapomenout. Jinak dobrých, ještě tak neprovařených kapel je opravdu málo, napadá mě třeba Prohrála v kartách.
Můžeme vás někdy v květnu slyšet v Praze nebo jejím okolí
Budeme hrát osmnáctýho května na atletickým stadionu v Edenu. To asi bude jeden z největších koncertů naší kapelky, už teď z toho máme trochu trému. Chystáme nějaká zpestření, hosty, světla a tak.
