Muziku budeme dělat, dokud to půjde
Muziku budeme dělat, dokud to půjde
[Gambrinus naEX; květen 2007, číslo 23]
V dubnu jste odstartovali jednu speciální sérii koncertů po pražských klubech. Koho to napadlo?
Tak zrovna s Rozmarýnou to bylo tak, že za námi přišly dvě holky, co založily o. p. s. Roz-marýna, a že mají takový nápad s kavárnou, kde by pracovali lidé, co právě vyšli z dětských domovů. Jde o to, aby se tam naučili, jak se zapojit do normální společnosti a ostatní věci, které nám ostatním přijdou zcela normální. A že za sebou nemají žádné jméno, o které se mohou na magistrátu opřít, a jestli bychom jim tedy nemohli dělat jakýsi takový opěrný trám. My jsme si řekli proč ne a později nás napadlo, jak bychom mohli pomoci ještě jinak. A tak jsme uspořádali koncertní šňůru po pražských klubech. Tak takhle to celý asi bylo.
Dnes je ale spousta charitativních organizací. Proč jste se rozhodli pomáhat právě o. p. s. Rozmarýna?
Je to tak, že sami chceme dělat věci, které těm, co nemohou, nějak pomůžou. A to si myslím, že má velký smysl a také budoucnost. Chtěli bychom, aby se z těchto koncertů stala jakási tradice.
V současné době na vás na koncerty chodí věkově velmi rozmanité publikum – ne jen mladí lidé, jak tomu bylo dříve. Jak si vysvětlujete, že vaše hudba oslovuje tak široké spektrum lidí?
Když jsme začínali, tak na nás chodili naši kamarádi a jezdili s námi po ostatních koncertech. Takže pod tím pódiem vždy někdo byl a nám se hrálo líp. A s tím velkým věkovým rozdílem je to tak, že když se někomu něco líbí, tak je jedno, jestli mu je dvanáct, nebo šedesát, prostě přijde. Taky velkou zásluhu na tom všem mají Vaškovy texty a hudba, které jsou lidové a řeší lidský problémy – každý si v nich najde to své a je mu to blízký. Možná i ta radost a pohoda, kterou se snažíme lidem předávat na koncertech...
A kdy myslíte, že nastal ten zlom, kdy jste se stali už dost známou a poměrně úspěšnou kapelou?
Tak tenhle zlom nemůžeme přesně datovat, jelikož v době, kdy nám začali hrát pecky v rádiích, tak už nám na koncerty chodilo kolem tisícovky lidí. My jsme si už objezdili celou republiku několikrát, když nás jinde začali brát jako objev či skokana, ale asi to tak má být. My máme muziku a všechny ty věci, lidi a kalby okolo rádi a budeme ji dělat tak dlouho, dokud to půjde.
Mrzí vás, že část lidí, kteří vás dříve poslouchali, vás dnes odsuzuje jako komerční kapelu, přestože k žádné převratné změně ve stylu vaší hudby nedošlo?
Myslím, že je to jejich problém. To lidi z nás dělají, že jsme komerční, jelikož pokud někoho hrají v rádiu a díky tomu má být komerční, je to myslím docela dost chudý důvod. Nic víc se k tomu dodat nedá, HOWGH!
Jste kapela, která vždycky objížděla jak malé kluby, tak i velké letní festivaly. Máte mezi tím vším nějaký oblíbený festival a klub?
Z festivalů to bude asi Rock for People a pak festival, co pořádají The Levellers v Anglii. A klub vyhraněný nemáme, dobrých klubů máme v republice spoustu.
Kdo má u vás v kapele hlavní slovo? Vládne u vás demokratická atmosféra?
Kapelníkem je Vašek Bláha, ale absolutismus u nás nevedeme. Všechno je řešeno demokra-ticky a po domluvě. Každý má v kapele svou funkci – a zatím to funguje. Samozřejmě že rozpory občas jsou, ale rychle se vyřeší. Je nás osm, a to je myslím ve většině případů výhodou.
Určitě jste rádi, že jste se svou hudbou pronikli do celostátních rádií, a tím i do povědomí širší veřejnosti. Ale neleze vám už třeba „Čmelák“ nebo jiný hit někdy na nervy, když ho slyšíte na každém kroku?
Jelikož nikdo z nás nemá celý den zapnutý rádio, tak občas ho někde zaslechnout je příjemné :)
O vás, Romane, je známo, že studujete Lite-rární akademii Josefa Škvoreckého. Chtěl byste se tedy v budoucnu věnovat víc psaní než hraní?
Myslím, že právě s psaním lze hudba výborně spojit, ale jestli se psaním mohu někdy živit, to je podle mě ve hvězdách. Neboť najít takovou trhlinu na literárním trhu, jako našel Michal Viewegh se svou literaturou, to není zase tak častý jev.
A je pro vás u písničky důležitější text, nebo hudba?
Hudba je krásná věc, ale v naší muzice je bez textu jako tělo bez duše. Text je na prvním místě. Samo sebou, když je obojí dokonalé, není co dodat.
Jakou četbu, nebo jakého spisovatele máte vy osobně rád?
Nemám nikoho specifického, mám rád historii, psychologii, soudobé i minulé autory jakéhokoliv žánru. Je těžké dát jasnou odpověď, když se literaturou zabýváte.
Chtěl byste se prý věnovat i studiu filmu. Oslovují vás současné české filmy?
Ve škole mám seminář o filmu a je to velmi zajímavé, baví mě to. Ve spoustě věcech si je to podobné s hudbou, ale nevím, jestli bych se tomu mohl věnovat naplno. Možná to někdy zkusím. A jinak mám rád Svěráka, Zelenku nebo ty, co dělali Fimfárum – dobrá a náročná práce. Prostě celou českou kinematografii.
Baví vás kromě muziky a vůbec umění třeba i nějaký sport?
Baví mě lezení po skalách, jinak mám rád všechny sporty, snad kromě golfu, který je spíš hrou než sportem.
A co třeba fotbal? Sledujete ho? Fandíte nějakému oblíbenému klubu?
Mám rád hlavně národní týmy. Jak ve fotbalu, tak v hokeji, i ve světě.
Zatím studujete, ale uživil byste se už hraním, nebo je nutné mít nějaké občanské povolání?
Hraním se uživím, ale za většinu toho, co vydělám, si kupuju nástroje a věci potřebné k muzice.
Vidíte svoji muzikantskou budoucnost ještě dlouho po boku Divokýho Billa?
Nevím, jestli po boku Divokýho Billa, ale v Billovi budu tak dlouho, jak nám to jen půjde a bude fungovat všem dohromady.
Jak jste strávil letošní Velikonoce? Slavíte je nějak, chodíte v Úvalech koledovat?
Letos jsme to tak trochu vynechali, ale jinak se koledovat chodí. Vůbec většinu tradic se tady u nás v okolí snaží lidi dodržovat. Myslím, že je to super pro budoucnost. Alespoň si o tom děti nebudou muset číst pouze v knížkách a zažijou to na vlastní kůži.
