Bez přilby tě, holka, nesvezu
[Kristina Komůrková; 2.8.2008; MF Dnes]
Když jede Václav Bláha s kapelou DIVOKEJ BILL na festival, přeje si, aby bylo hezky – to přijde hodně lidí. A když se vrací domů, doufá, že začne pršet. To je pro motorkáře nejlepší počasí pro vyjížďku do terénu. Bohužel, teď je horko, až se tetelí vzduch, z trávy na louce se občas ozve cvrček a i jeho cvrkot zní dost líně.
Grrrrrrr! Protne ticho ostrý zvuk túrovaného motoru, motorka prosviští roklí a vylétne z remízku na louku. Je dobrý půlmetr nad zemí a několik dalších metrů pak letí. Dopad, ostrý smyk a nos mi ucpe oblak prachu. „Teda jezdit v tomhle počasí! Jsme se měli radši jet válet k rybníku,“ říká Václav Bláha a kroutí hlavou v přilbě.
Má pravdu, ze mě teče pot, a to jsem v kraťasech a tílku. On se kvůli nám navlékl do chráničů, kalhot a neprodyšných bot. „Ale to nevadí, začíná mě to bavit,“ povídá a spiklenecky se usměje. Na motorce se postaví, přidá plyn a zase mizí v terénu plném prudkých sjezdů a protilehlých prudkých stoupání.
Na zemi se válejí i pneumatiky od traktoru, na kterých místní krosaři skáčou. Zpoza stromů se opět ozve řev motoru a tentokrát muzikant s motorkou přistávají skoro až v neposečené trávě. „Dobrý,“ hlásí Bláha a zvedá palec nahoru.
Je to raketa!
Divokej Bill a Úvaly k sobě patří stejně jako Karel Gott a pražská Bertramka. Na frontmana skupiny čekáme na zahrádce pizzerie na náměstí středočeského městečka. Přijíždí stylově – zvedne motorku na zadní kolo a jede po něm několik desítek vteřin. Když ho pak následujeme ke krosové dráze, zopakuje podobné číslo ještě několikrát. Na polní cestě naše auto jede skoro krokem, Bláha naopak přidává. Tady je se svou motorkou doma.
Prudce brzdí, zkouší, jak dlouho na motorce vydrží stát, pak se zase rychle rozjíždí, sjíždí do břízového remízku, zpomaluje, zrychluje, poskakuje, přeskakuje, vyskakuje... Přesně o tomhle totiž cross country (nebo taky enduro) je. Jezdí se ve volné přírodě, zdolávají se překážky, zkouší se trocha akrobacie.
„Co je na tom nejlepší? To zrychlení motorky. Nejede víc než 120 km/h, ale když se za to vezme, tak je to raketa,“ rozplývá se Bláha, kterého k motorkám přivedl táta.
První „mašinu“ mu vyrobil z kol z vozíku a z motoru z „fichtlu“. To malý Venda chodil teprve do třetí třídy. „Celý léto jsme to na ní s klukama na zahradě mydlili. A od té doby jsem měl vždycky nějakou motorku. Teď jich máme s tátou asi patnáct a k tomu čtyřkolku. On je servisman, já hlavně jezdím.“ Měl 150 tisíc a nevěděl, co s nimi První krosovou motorku si Bláha pořídil před dvěma a půl lety. „Měl jsem 150 000 korun a nevěděl, co s nima,“ vzpomíná. „Ze začátku se padá hodně, ale je to v malých rychlostech, navíc máš chrániče... Musíš se naučit na tý motorce tancovat, udržet rovnováhu, pracovat se spojkou, s plynem. Udržet ji, dát správný kvalt, kočírovat ji. Pak teprve zvládneš přejet kládu, přeskočit potok, vyjet prudký kopec.“ Jenže já nemám žádné chrániče ani helmu a Bláha si mě nechce vzít na svědomí. Proto mě nesvezl. Přitom je to jinak volnomyšlenkář, který je pro každou srandu. Jenže tady zvážní... Stačí prý, aby mu podklouzlo na písku kolo, a v lepším případě bych si odvezla pár odřenin.
Tak si na motorku aspoň nasednu. Z těchhle strojů mám respekt. Bojím se sáhnout i na řídítka. Co kdyby mi podjela zpocená ruka a motorka by vystřelila rychle dopředu? Nerada bych na vlastní kůži zakusila to avizované, podle Bláhy úžasné zrychlení motorky. Z toho bych asi nevyvázla zdravá. A nezachránil by mě ani molitanový chránič na řídítkách, stejný, jako mají kola BMX.
Na louku k remízku zatím přijíždějí dva kluci na čtyřkolce. Je jim sotva sedm, ale krosí to ostošest. Plyn, brzda, smyk, plyn, brzda, skok... Kolem nás jsou opět oblaka prachu. „Proto je lepší jezdit za deště, když je ošklivo, zima. Když je hezky, chodí plno lidí na procházky a nejsou zrovna nadšeni, když nás vidí. Je tu prach, hluk,“ říká Bláha.
Radši mu motorku vracím. Zpěvák ji hned zase rozjede a dělá cokoliv, oč ho fotograf požádá. A je z toho doslova nadšený. Snad desetkrát skáče do vzduchu, jezdí po zadním kole a ještě přitom vykopává nohu, točí se s motorkou v písku... A kluci po něm obdivně pokukují. Vendo, vypusť olej a povol kolo Když má Bláha dost remízků a polí v okolí Úval, hodí motorku na přívěs a vyrazí jinam.
„Teď s klukama jezdíme hlavně takzvané šplhání do kopců. Vybereme si ten největší v okolí a jezdíme a padáme do té doby, dokud ho nevyjedeme. Je to super pocit, když ho zdoláš,“ říká. „Kámoši třeba objevili lom u Tábora, domluvili jsme se s majitelem a jezdíme se tam vyblbnout.“
Na motorce ho napadají písničky. Vyčistí si na ní hlavu, když se v kapele pohádají nebo se nepovede koncert. „Den před koncertem ale nejezdím, z motorky bolí nejvíc ruce, to bych pak nic nezahrál,“ tvrdí zpěvák a kytarista.
„Ta parta kolem motorek je vždycky změna oproti klukům z Billa. Jsou to většinou mechanici, řeší převodovky a podobně. Tomu já vůbec nerozumím, umím do toho leda nalít benzin,“ prohlašuje s úsměvem. „Když jsme jezdili v Rumunsku, každý ráno byla údržba motorek. Tak jsem povolil zadní kolo, abych utáhnul řetěz, a zkontroloval jsem olej. Vyjeli jsme a kluci na mě začali křičet, že mi olej teče. Zapomněl jsem ho zavřít. A vzpomněl jsem si, že jsem ani neutáhnul kolo. Od tý doby na mě kluci pokřikují: Vendo, vypusť olej, povol kolo a pojeď!“
Bláha se pořád směje, ale po hodině a půl je už propocený skrz naskrz. Stočí plyn a vyráží radši k vytouženému rybníku. A maminky s kočárky konečně mohou vyrazit na procházku. Prach usedá.
***
Volný čas Václav Bláha (31)
Zakladatel, zpěvák a kytarista skupiny Divokej Bill je sice vyučený umělecký truhlář, ale hoblíky do ruky dnes bere jen výjimečně. A je rád. „Jsem spíš srandista a bavič,“ říká.
Billové se za 10 let existence stali jednou z nejpopulárnějších českých kapel (a patří také mezi nejpočetnější – je jich devět).
V roce 2006 vyhráli Českého slavíka.
Bláha je svobodný a hraje ještě v další úvalské kapele Medvěd 009.
Peníze za chrániče jsou dobře utracený peníze
Kros v horách
„V červnu jsem byl s kamarádama v rumunských Karpatech. Tam je to ještě povolený, má to na starosti rumunská motocyklová federace. Zaplatíte, dostanete známku a můžete zkoušet, jak vysoko zvládnete vyjet.
My jsme se dostali do 2 200 metrů nad mořem a tam už jsme jezdili na sněhu.
Ráno jsme vstali, hodili do batohu salám a dvě PET lahve benzinu a jezdili až do večera. Denně jsme udělali tak 100 kilometrů.
Karpaty jsou nádherný, Rumuni jsou bezvadní, děcka vybíhala před baráky, natahovala ruce a my je museli tlesknout... V září tam pojedeme na týden znova.“
Motorkářský sraz? Nikdy
„Nemám je rád. Mně se zabilo dost kamarádů, kteří se vraceli ze srazu a měli v sobě ještě zbytkáč. Párkrát jsme s kapelou na takových akcích hráli, tak vím, jak to tam chodí. Pije se ve velkým a ráno pak kluci klidně sednou na motorky. Nemusím ani ty silácký motorkářský řeči.
Pro mě je motorka sport. Nejde mi o rychlost, ale o styl jízdy. Po pár hodinách krosu přijedu domů o tři kila lehčí a utahanej tak, že jdu hned spát. To se vám na silniční motorce nepovede.“ Přilba Oproti klasický helmě nemá zaklapovací štít. Proto je třeba koupit si brýle. Dlouho jsem jezdil bez nich, dokud se mi nezabodla větev těsně vedle oka. A kdo nechce mít brzy pleš, ať si koupí pod helmu čepičku, která saje pot.
Krosová motorka
Kvalitní nová stojí okolo 150 000 Kč. Dalších asi 40 tisíc stojí roční provoz. Destičky a gumy se sjíždějí, občas se něco ulomí... Plus ještě benzin. Takže, není to levná zábava.
Rukavice Jako kytarista si musím hlídat ruce, a tak mám speciální rukavice s chrániči kloubů.
Boty Potřebujete vysoké, pevné, s kloubem. Chrániče Mám speciální vestu s chráničem loktů, ramen a s páteřákem. Pak tvrzené kalhoty, s chrániči kolen a holení. Za chrániče utratíte i 25 000 korun. Ale jsou to dobře utracený peníze.
