Nikdo není šéf ani outsider
[Jaroslav Špulák; duben 2009; Rock & Pop]
Otázky čtenářů tentokrát směřovaly ke skupině Divokej Bill, která se v prosinci vrátila z britského turné se skupinou Levellers a nyní chystá nové album i další koncerty. Vašek Bláha byl v době konání rozmluvy v Indii s přáteli ze skupiny Wohnout, Jurda a Jack měli jiné povinnosti. Na místo se dostavilo šest lidí, Roman Procházka, Adam Karlík, Štěpán Karbulka, Martin „Pecan“ Pecka, Marek Žežulka a manažer Petr Fořt.
Kdy vyjde nové CD a jaký bude jeho název? (Lucka Burešová, Úvaly)
Procházka: Nové album vyjde na konci roku 2009, nebo na začátku roku 2010. Nevíme. Anebo 2011. Ne, spíš 2009 na podzim, takový je plán. Listopad 2009. Pokud se to nestihne, bude se to muset posunout. Název neznáme a ani o něm zatím neuvažujeme, protože teď jsou přednější písničky.
Budou na nové desce i písničky zpívané s některými hosty? (Marie Hartmanová)
Karlík: Zatím nevíme, jestli pozveme hosty na zpěv, ale určitě pozveme nějaké muzikanty. Konkrétní být nemůžu, protože by to mělo být překvapení. V minulosti jsme na deskách měli třeba kluky ze skupiny Countrymix nebo dětský pěvecký sbor.
Procházka: Stálým hostem na posledních deskách byl taky Matěj Homola z Wohnoutu. Nahrával něco buď na baskytaru nebo kytaru. Asi přizveme i Lukáše na didgeridoo, možná Pecana na harmoniku, Štěpána, Jurdu, Vaška Bláhu…
Karlík: Na tom cédéčku asi vyjde i věc, kterou jsme nahráli s Čechomorem. Jmenuje se Aby to vypadalo hezky a chystá se k ní videoklip, který bychom chtěli vypustit na jaře.
Procházka: Můžu ti ho pustit…
Nahrajete na album Žoldáka ve verzi s anglickým refrénem, kterou jste zpívali na turné s Levellers? (Marie Hartmanová)
Karbulka: Ne. Tedy já jsem pro to, aby tam nebyla, protože je to písnička, kterou jsme dodělali pro koncerty v zahraničí. Neměla by tam být ani jako bonus. Ale je to otázka do pranice, tak s tím možná něco uděláme. Za sebe jsem proti. Lidi zajímají nové písničky…
Pecka: …a ne naše angličtina.
Žežulka: Mohli by si myslet, že vaříme z vody a nemáme už co nabídnout. Proto je lepší mít na nové desce nové písničky.
Představíte na koncertech další songy, které budou na nově připravovaném CD, kromě těch tří, co už hrajete? (Petr Nohejl, Humpolec)
Karlík: Momentálně hrajeme tři skladby a další možná budeme hrát na našem turné na jaře.
Procházka: Zvolili jsme strategii, při které se pecky, které bychom měli nahrát, snažíme hrát nejdřív na koncertech. Myslím si, že jak z nás polezou, tak je budeme na koncertech hned hrát. Jakmile si je tam zažijeme a pak je nahrajeme, přestaneme je hrát a pustíme se stejným způsobem do dalších novinek. Nevím, jestli jsem to vysvětlil srozumitelně.
Jak bude vypadat turné k nové desce, pokud teda nějaké plánujete? (Marie Hartmanová)
Karlík: Deska by měla vyjít na podzim a hned po tom plánujeme šňůru, která asi bude po klubech a na které bychom měli hrát nejspíš akusticky. Následující rok na jaře chceme jet turné k desce.
Procházka: Nejsme typ kapely, která odehraje deset dvacet koncertů za rok a pak to stopne. Baví nás hrát, takže chceme absolvovat co nejvíc koncertů. Zatím ale nevíme, jak bude to turné k desce vypadat vizuálně. Myslím ale, že jsme se při našem nedávném britském turné naučili hodně věcí od Levellers, takže bychom něco z nově nabytých znalostí chtěli použít i u nás.
Jak reagovali Angličané na koncert české kapely, respektive na český jazyk, v němž zpíváte? (Lenka Kunstová)
Fořt: Měl bych odpovědět za kapelu, aby to nevyznělo jako její sebechvála. Přijel jsem za ní na týden a viděl jsem šest koncertů. Reakce byly podobné a mile mě překvapily. Od první druhé skladby se lidi zapojili do komunikace, tleskali, tančili a sledovali koncert. Kluci si těch čtyřicet minut, které dostali k dispozici, postavili ze svižných věcí a proložili to i komunikačními pasážemi v angličtině. Máme z toho dobrý pocit. Navíc se pěkně prodávala cédéčka, za těch patnáct koncertů jsme jich prodali kolem čtyř set. Na našem fóru bylo i dost ohlasů z Anglie, a taky dotazů, kde si lze koupit naše řadové desky. My tam totiž prodávali jen naše koncertní CD a DVD.
Karbulka: Cédéčko jsme prodávali za deset liber. Bylo dražší než nové album Levellers, to stálo šest liber, ale oni nám říkali, abychom naše za míň neprodávali.
Procházka: Vysvětlili nám to tak, že se jejich deska dostala po nějakých deseti dvanácti letech zase na slušné pozice v britské hitparádě a oni ji chtěli dostat co nejvíc mezi lidi. Jelikož mají své vydavatelství a v něm své peníze, dohodli se, že ji budou prodávat takhle levně. Normální cena cédéček v Anglii je dvanáct až patnáct liber.
Fořt: My to tedy s tou cenou taky nepřeháněli.
Procházka: Levellers nám říkali, že jsou z reakcí lidí na nás překvapení. Prý už v minulosti měli na svých koncertech předkapely, na které lidi házeli piva a vypískávali je. Na plakátech bývá uvedeno, v kolik která kapela hraje. Lidi tam prý nejsou zvyklí chodit moc na předkapely, dost jich jde podle programu až na tu hlavní. Kolikrát jsme nebyli ani na plakátech. Mimochodem – nejvíc tam fungovala písnička Alkohol. To je mezinárodní slovo.
Jaký je vás největší zážitek z Anglie? (Filip Stejskal, Olomouc)
Pecka: Sledovali jsme každý koncert Levellers. V některých klubech bylo i patro, kam se lidi nepouštěli. V Leedsu jsme koukali na jejich vystoupení právě z takového patra a já byl nadšen z toho, jaký lidi vytvořili obrovský kotel. Byli nahatí, zpocení, mleli se jeden přes druhého, bušili do sebe, skákali a já si říkal, že teď už si musí zákonitě dát přes držku. Jenže skončila písnička, oni si podali ruce, šli na pivo a za chvíli se vrátili a zase se mleli.
Karlík: Když jsme byli v Anglii, našemu basákovi Jurdovi se narodil syn. My ostatní to zapíjeli, ale Jurda nepije, takže v naprosté střízlivosti dojel turné a celou dobu se strašně těšil domů, až kluka uvidí.
Procházka: Houslista John z Levellers nám říkal, že se mu kdysi stalo to samé. Byli na turné, jemu se narodilo dítě a on musel ještě čtrnáct dnů koncertovat, než se k němu dostal.
Máte nějaký sen nebo touhu? Chtěli byste si třeba zahrát s nějakou kapelou, o které si myslíte, že je fakt dobrá? (Kamča, Benešov)
Pecka: Většina z nás si jeden sen splnila – hráli jsme s Levellers. Já je znám od roku 1994. Byl jsem tehdy na nástavbě po gymplu a můj kámoš, který hrál na housle, mi říkal, že večer je v Divadle Archa neuvěřitelná kapela, ať se na ni jdu podívat. Strašně se mi tenkrát líbili a já si je dobře pamatoval. Když už jsme hrál s Divokým Billem, Fořťák vzal Levellers na festival Rock for People a já to považoval za něco neuvěřitelného. Pak jsme s nima jeli šňůru po evropských městech, pozvali nás na svůj festival a teď jsme hráli na turné v jejich domovině. Kdyby mi tohle někdo řekl v tom roce 1994, ťukal bych si asi na čelo, že se zbláznil.
Fořt: Uměl bych si představit dvě jména, které by se mi líbilo s Divokým Billem spojit. Gogol Bordello a Dropkick Murphys.
Karbulka: Já bych chtěl hrát s Rage Against The Machine, ale je to nepravděpodobný.
Ve které zemi byste chtěli hrát a proč? (Jakub Hromádka, Svitavy)
Karbulka: V Africe kvůli černochům. Je to jiná kultura.
Žežulka: Mě by zajímalo, jak by na nás reagovali v Japonsku. Lidi tam jsou ke kapelám obecně dost vstřícní, jezdí tam spousta skupin zvenku. Fakt bych byl zvědav, co by na nás řekli.
Pecka: V Anglii je spousta přistěhovalců z Indie a já si některých na našich koncertech s Levellers všiml. Neuměl jsem si do té doby představit Inda, který poslouchá bigbít. Ale oni tam opravdu evidentně byli a normálně na nás pařili. Zajímalo by mě, co by na nás řekli v Indii…
Fořt: Z pohledu managementu by se mi hrozně líbilo, kdybychom dobyli východ. Všichni chtějí dobýt západ, ale mě by zajímal východ. Mohli bychom klidně začít v Polsku a pak pokračovat dál. S žánrem, se kterým kapela vystupuje, by to podle mě mělo i logiku.
Jak dlouho trvá vaše zvuková zkouška? (Petr Hošek, Praha)
Karlík: Dvacet minut až dvě hodiny. Rekord máme šestnáct minut, to bylo na festivalu v Anglii. Dokážeme ale v pohodě zvučit třeba dvě hodiny.
Karbulka: A výsledek je kolikrát stejný…
Žežulka: Ono dost záleží na technické způsobilosti zvukařů a techniky. Když na to kašlou, tak pořád jen čekáme.
Jak vznikl název Divokej Bill? (Petr Hošek, Praha)
Karbulka: Mělo to být tak, že Vašek Bláha měl kapelu, se kterou měl někde hrát. Stál vedle Sudu, což je prodejna vína v Úvalech, a přišel za ním kluk s tím, co má dát na plakáty, protože ještě neměli název. On mu řekl, že mají písničku Divokej Bill, tak ať tam napíše Divokej Bill.
Máte děti, anebo je plánujete? (Pavlína Čadová, Kyjov)
Karlík: Jurda má kluka, banjista Jack dítě čeká a náš host na didgeridoo Lukáš čeká taky. A Fořťák má dvouapůlletou Barču.
Procházka: Samozřejmě bychom děti chtěli i my ostatní.
Otázka pro Jurdu: Jak se jmenuje malej/malá Jurda? (Petr Nohejl, Humpolec)
Karlík: Jakub.
Jak to máte s Lukášem Tomanem? Je už oficiálně Bill, nebo se stále bere jako host? (Petr Nohejl, Humpolec)
Karbulka: Domluvili jsme se na tom, že je stálý host. Kdykoliv může přijít a s kapelou hrát. Je to kámoš do party, rádi s ním jsme. Není a nebude ale stálým členem. Má jiné aktivity a myslíme si, že je to takhle ideální.
Fořt: Má větší privilegia než ostatní hosté, ale v systému, kdy si kluci odjezdili deset let, vybudovali kapelu a stálo je to hromadu úsilí i peněz, by bylo těžké a nefér přijmout dalšího rovnocenného člena.
Proč si Vašek Bláha nechává růst plnovous? (Marie Hartmanová)
Žežulka: Protože je mu jedno, jak vypadá.
Procházka: Než odjel do Indie, šel úplně dohola a nechal si pouze bradku.
Karbulka: Nedokážu si ale představit Vaška, že by se každý den holil. To mi k němu nejde.
Fořt: Pár lidí mu kdysi říkalo, že vypadá jak Václava Bláhová, tak chtěl tím plnovousem dát najevo svou mužnost.
Co myslíte, že si o vás myslí moje babička? (Petr Prošek, Tábor)
Karbulka: Myslím, že má ráda housličky a harmoniku.
Karlík: Myslím, že nás vůbec nezná.
Žežulka: Fandím jí, ať se dožije vysokýho věku.
Pecan: Jestli je Petrovi, který se ptá, pět šest let, tak jeho babičce bude asi jako mně. Je to naše fanynka.
Která kapela u nás vás nejvíc štve? (Ivana, Blatná)
Karbulka: Já bych to řekl, ale nehodí se to.
Procházka: Žádná.
Fořt: Mně vadí kapely, které nejsou autorské a využívají repertoár jiných interpretů, který jen předělávají a prezentují se tím. Byla tu doba, kdy tyhle kapely pochroumaly trh, protože na ně lidi docela chodili a kluby je z ekonomických důvodů braly do programů. Poškodilo to autorské party, které do své práce logicky vkládají víc času, invence i peněz.
Žežulka: To byla taková ta revivalová éra na konci devadesátých let. Mě zase na některých kapelách štve, jak jsou neoriginální. Hodně kopírují zahraniční party a vkládají do toho málo ze sebe. Přijde mi to laciné.
Je pravda, že jste dříve před i po koncertech spali s hodně fanynkama? (Hanka, Šumvald)
Karbulka: Ne.
Procházka: Jsme slušní kluci, opravdu.
Bláha: To je spíš otázka na Vaška, a ten tu bohužel není…
Karbulka: Nebo je to otázka na Jurdu, a ten tu taky není.
Když se vám fanynky líbí, dáte jim to nějak najevo? (Hanka Šumvald)
Karbulka: Já nevím, jak se to dělá. Tak asi ne.
Fořt: Já za vás nemůžu mluvit, ale pokud vím, tak po koncertě s lidma, kteří za vámi přijdou, normálně pokecáte. To je v pohodě.
Procházka: Tak asi jim nějak najevo dáme, že se nám líbí, ale neumím to specifikovat. Asi je pozdravíme… Dáme to najevo ve vší počestnosti.
Vyspal ses, Štěpáne, někdy s nějakou fanynkou a chtěl by sis to s ní zopakovat? (Hanka, Šumvald)
Karbulka: Šumvald, kde to je? Někde na Moravě? Odpověď zní: ano, ale zopakovat to nechci. Už je to strašně dávno.
Kdo je v kapele šéf?(Jiřina, Hradec Králové)
Procházka: Pro média je asi šéfem Vašek Bláha, ale v kapele děláme společně. Každý má svou funkci a svou úlohu. Jsme demokratická kapela, když je problém, tak o tom mluvíme a vymýšlíme nejlepší řešení.
Pecka: Pokud jde o koncerty a organizační věci, tak je šéf Fořťák. Je takový tmelící prvek. Všechno s náma ale konzultuje.
Procházka: Po umělecké stránce má poslední slovo ten, kdo s písničkou, kterou děláme, přišel.
Kdo je v kapele největší outsider? (Jiřina, Hradec Králové)
Karlík: Nikdo není outsider.
Je pravda, že Prochajda studuje literaturu? A co čte? (Jana Kováková, Karviná)
Procházka: Ne, nestuduju literaturu. Teď zrovna čtu Robinsona Crusoe v angličtině. Taky jsem v angličtině četl Starce a moře. Je to výborná kniha, ale problém byl, že měla na jedné straně angličtinu a na druhé češtinu. Svádělo mě to koukat vedle.
Vyměnili byste Úvaly za jiné město? (Petr Vodvárka, Kolín)
Procházka: Nevyměnili. Kdyby ses mě ale zeptal, jestli bych se za hudbou přestěhoval třeba do Londýna, tak ano.
Karbulka: Souhlasím. Úvaly jsou vlajka zabodnutá v zemi. Odtud vyrážíme do světa.
Co děláte v autě, když jedete na koncert? (Dana, Havířov)
Procházka: Jezdíme ve dvou skupinách, z Úval a Českého Brodu. My z Úval meleme kraviny, pouštíme si filmy, čteme časáky a tak.
Fořt: Brodská posádka prochází dvěma fázemi. Když jedeme na koncert, to je ta první, povídáme si o různých věcech. Zábavnější je ale druhá fáze, když se jede z koncertu. Jezdí s námi ještě Káďa, který nám na koncertech prodává cédéčka. Když si s Pecanem dají pár piv, tak nás baví naprosto úžasnými hláškami, ve kterých jsou velká moudra. Asi bychom je měli začít zapisovat.
Která holka je předobrazem Rozárky? (Honza Valach, Praha)
Karbulka: Rozárka je každá holka, kterou máme rádi.
Četli jste knížku od Horkýže slíže? (Petra, Volary)
Procházka: Jen jsem nahlédl a prolistoval, zatím jsem nečetl.
Karlík: Já taky.
Jsou už Jurda a Štěpán ze svých problémů venku? (Aneta Šerá, Praha 9)
Karbulka: Terapeuti mi řekli, že z těch problémů venku nikdy nebudu. Budu závislý do konce života, ale největší problém jsem vyřešil tím, že jsem šel na léčení. Teď budu buď abstinující, nebo neabstinující. Momentálně jsem plně abstinující.
Procházka: Jurda je rok a půl čistý a opravdu nepije. Jak jsme říkali, nezapil s námi ani svého syna.
Pecka: Došlo u něho k totální změně osobnosti. Je to neuvěřitelný, příjemný, hodný, pravdomluvný a krásný kluk.
Karbulka: Přitom ve srovnání se mnou to má mnohem těžší, protože my s tím chlastem v podstatě chodíme kolem něho. Kolem mě většinou nikdo s herákem nejde, ale on má chlast furt na očích. Strašně ho za to obdivuju.
Fořt: Já se hluboce klaním oběma klukům za to, jak to ustáli. Jsou to úplně jiní lidé, v kapele je super atmosféra. Je to skvělý.
Jak dlouho tu Divokej Bill ještě bude? (Aneta Šerá, Praha 9)
Žežulka: Dlooouuuho.
Procházka: Baví nás to, takže když to bude fungovat, chceme tu být co nejdýl.
