Recenze Mlsná
recenze Golias.cz
4.1.2010, Karel Souček, Golias.cz
Divokýmu Billovi se na nové desce Mlsná vrátila přímočará, živelná energie, kterou tak oslňoval ve svých počátcích. Přeplněny jí byly především demosnímky Sedm a Osm statečných a první oficiální zářezy Propustka do pekel a Svatá pravda. Ne že by na následovnících nebyly silné písně, ale celkový sound se posunul spíše do popu a některým skladbám chyběla ona kouzelná prostota a jednoduchost. Jakoby se vytratila spontánnost.
Mlsná je návratem ke kořenům, k oné výše zmíněné spontánnosti, jednoduchosti a přímočarosti. K radosti z živého muzicírování, ke svobodné a rozpustilé tvorbě bez hranic, k čertovinám, klukovinám. „Konečně pohyb, na čele rohy a ze zad křídla nám začínaj růst!!!,“ zpívá frontman Vašek Bláha ve své písni Laboratoře Delta. Určitě tím nemyslí postavení Billů, ale paralely by zde najít našly.
Na albu jsou pouze dvě pomalejší skladby. Nápaditě vystavěné Unisono, které přechází od tajemného úvodu k průzračné, krystalicky čisté písni, a svobodou a volností prozářený Pták. Jinak samé energické pecky. Některé se ubírají ve středním tempu (Tádada, Batalion, Tuhle, Kolíbka), ale převažují rychlé, dynamické, energické písně.
Již úvodní přímočarý hit Půl pátý ráno kombinuje tvrdší rock s country. Chytlavá melodie, úderný refrén, strhující rytmus, dynamický zvuk, dokonalé využití všech nástrojů. To je typické pro celé CD. Další rockovou vypalovačku představuje Pecka, kterou navíc zpříjemňuje pochodový rytmus a keltská melodika. I tou se skupina vrací ke svým počátkům, na Mlsné je zastoupena třeba i ve skočné Fčele nebo totálně pohodovém, roztančeném hitu Námořnická.
Již tak nástrojově pestrý band si do studia přizval několik hostů, mezi kterými nechybí smyčcové Kvarteto Apollon, hráč na didgeridoo Lukáš Toman, spřízněný a personálně propojený Medvěd 009 nebo multiinstrumentalista Milan Cimfe. Z kmenových nástrojů dostává kromě klasických kytar a bicích velký prostor banjo a housle, jejich krásné sólo uvádí další energický song Laboratoře Delta.
Civilní texty v drtivé většině od Vaška Bláhy se neuchylují k planému filosofování, ale zachycují jasné, srozumitelné pocity. A je úplně jedno, zda míří do pekla či do oblak. Stejně jako hudba přelézají ploty a hledají, co je za nimi. A společné mají také lehkost, vzdušnost a samozřejmost, s jakou jsou napsány.
Deskou Mlsná rozhodně kapela neudělala ostudu svému jménu. Je velice pozitivní, otevřená a hlavně dokáže posluchače nakazit energií a roztančit.
Hodnocení: 4/5 – Divokej Bill už zase střílí ostrýma
Muzikus
1.2.2010, Petr Korál, Muzikus.cz
Po jistých rozpacích, které způsobilo nepříliš zdařilé (respektive až na pár výjimek dost nevýrazný písňový materiál obsahující) minulé eponymní album Divokýho Billa, skupina učinila to patrně nejrozumnější rozhodnutí. Zařadila zpětný chod a vrátila se ke svým rozverně melodickým, mladicky rozjuchaným (to nemyslím ve zlém!) kořenům. Tedy někam ke svým prvním dvěma podle mne dodnes nepřekonaným deskám. Takových ve své přirozené prostotě elegantních hitůvek, jaké tady ztělesňují zejména skladby Fčela, Říše snů, Pták nebo nádherná křehká věc Unisono, se Úvalským prostě už dlouho nedostávalo. A sluší jim třeba i to, když chvílemi zatlačí na pilu a pořádně se do toho opřou (Půl pátý ráno).
Samozřejmě, že velké Umění bude i nadále kráčet zcela jinými stezkami než těmi, co protínají zkušebnu Divokýho Billa. Nicméně za tuhle desku se pánové rozhodně nemusí stydět.
Zlatý hřeb: Unisono, Pták
Zní to jako: Divokej Bill za mlada
Hodnocení: 4/7
Malá hudební (r)evoluce Divokýho Billa
24.11.2009 05:00, Lukáš Benda, Musicserver.cz
Kdo by si byl na začátku roku pomyslel, že nové album Divokého Billa „Mlsná“ předčí klenoty Vypsané fiXy, chemie Letů Mimo nebo veverky Wohnoutů. Divokej Bill nenabízí na desce nic nového a převratného, spíše sondu do vlastní minulosti, protkanou živelným soundem. A v tom tkví kouzlo nahrávky.
Osmero muzikantů dělalo na desce „Mlsná“ déle než rok a investovaný čas se vrací v detailech, které albu dávají vizitku vůbec nejpropracovanějšího produktu s ochranou známkou Divokej Bill. Ve stejné době jako Billové míchal ve studiu Sono Kabát svůj živák z koncertu na Vypichu a při poslechu „Mlsné“ se zdá, že Špalek a spol. věnovali Billům kouzlo, které dělá z malých kapel ty opravdu velké.
Na první poslech
Vašek Bláha má stroj času nebo je jednoduše „Mlsná“ výběrem z hroznů (neřku-li bobulí) let minulých. Ač odvěký odpůrce Divokýho Billa, po prvním poslechu smekám, neb se jedná po dnes již legendární „Propustce do pekel“ o nejzajímavější zářez v celé diskografii. Po několika minutách poslechu uvízne v uších hned několik lehce zapamatovatelných melodií a nepřeberné množství zajímavých textů.
Desku nezvykle otevírá její vůbec nejsilnější píseň „Půl pátý ráno“, popisující strhující poetikou typické letní svítání. Následující protestsong „Tadada“ sice po textové stránce irituje nucenými rýmy „kopíráku – papiňáku“ nebo „zhasly světla – smrad pekla“, jenže poklad se skrývá v silném refrénu, kdy přijde „hodina há“. A právě v refrénech jak hovado si je Bill na nahrávce stoprocentně jistý. Za všechny snad wanastowková balada „Říše snů“.
Témata Divokýho Billa jsou léty prověřená, tudíž opět dojde na vojáky („Batalion“), nenaplněné tužby („Tuhle“), lodě („Námořnická“), princezny („Říše snů“) nebo infantilní opěvování lučního hmyzu („Fčela“). U poslední zmíněné bych se krátce zastavil a upozornil tak Billy, že osmičku ve finále nedostali právě kvůli této bezduché příšernosti, která se na album dostala snad omylem. Pokud byl „Čmelák“ z minulé desky průšvih, tak netuším, jak nevulgárně nazvat „Fčelu“...
Na „Mlsné“ ale naštěstí převažují světlé okamžiky nad těmi bzučícími, tmavými. Divokej Bill se pokusil zvukově i technologicky vrátit zpět na konec minulého tisíciletí, kdy vznikala „Propustka do pekel“ a „Svatá pravda“. Odklonil se od komerčního směru posledních alb a vrátil se zpět tam, kam patří – do undergroundu (minimálně po zvukové stránce). Album jako celek je z velké části natočeno analogově do pásu, což je právě odkaz na dvě vůbec první desky. Patrná je i daleko větší dynamika zvuku. „Mlsnou“ totiž Bill nenahrával, jak je v současnosti zvykem, po stopách, každý nástroj zvlášť, ale co nejvíce dohromady v jedné stopě. Nahuštěnost aranží je v tomto případě nesmírně originální a vytváří neopakovatelnou atmosféru u každé z písní, které znějí téměř jako živák.
Rychlé a našlápnuté vypalovačky připomínají živelné koncerty Divokýho Billa a dávají zapomenout na komornější období, jakým si kapela prošla při vystoupeních s Čechomorem. Energičnost písním dodává především originální aranžmá. Při nahrávání ve studiu Sono totiž došlo na exotické bubny jako dhol nebo djembe, na různé tamburíny a jiné perkuse.
Experimenty se vyplatily a návrat do vlastní minulosti je tak v případě ouvalského folk-rockového souboru jedním z největších tuzemských překvapení letošního roku. I kdyby měl být Divokej Bill dále označován za partu buranů, nelze mu odepřít muzikantský cit a především přirozenost, což je vlastnost, která je na tuzemské scéně nedostatkovým zbožím. „Mlsná“ přirozeností přímo oplývá.
Hodnocení: 8/10
S Mlsnou deskou Divokýho Billa je člověku dobře. A zazpívá si
6. prosince 2009 7:44; Vladimír Vlasák; iDnes.cz
Divokej Bill je osmičlenná parta, jež má ve výbavě i harmoniku, housle a banjo. Když všichni na albu Mlsná spustí, na člověka dýchne hudební pospolitost, strhující zvuk rockového šramlu, který zpívá refrény společně a jenž ve svém hutném stylu skrývá písničkářský talent Václava Bláhy.
Přitom Mlsná jako by zdůraznila keltskou podobu billovské muziky, opírající se o vířivě skočné motivy či snad i dávné rituální tance kolem ohňů. Může to být vliv britských Levellers, s nimiž Divokej Bill odehrál nejedno vystoupení.
Ta keltská linie album příjemně i odvázaně tmelí. Nejen spontánní energie, jež prýští z 12 písní, vtahuje posluchače do textů Divokého Billa. Jsou to známá témata z domáckého prostředí (Půl pátý ráno), milostné balady (Pták, Říše snů), protiválečný Batalion, bujně romantická Námořnická, zadumaná Kolíbka, idealismus ve skladbě Unisono („za lepší svět, to je ono, budem spolu zpívat unisono“) i vtipný úlet Fčela – skladbu Čmelák z předchozího alba hrají i domácí rádia.
Zdálo by se, že v převážně Bláhových textech kapela nepřišla s ničím novým, ale je zde čitelný posun k vyzrálosti. Po čtyřech studiových deskách skupina ví ještě lépe, že štěpná píseň potřebuje spíš prostý, nápaditý text než rádoby efektní hromadění obrazů.
Ve své pádné stručnosti se album Mlsná nadmíru vydařilo. Skladby působí přirozeně, jako by je kapela hrála odjakživa. Mlsná připomíná jízdu nočním mejdanovým rychlíkem, který se občas houpá jako koráb a zabočí i do pekla.
I v písních Divokého Billa se podobně jako u Kabátů občas rojí čerti. Ovšem ti billovští přikusují zelí a „tváří se vztekle, protože je kyselý“ (Tádada). Je-li člověk naladěn na tuhle muziku, s každým poslechem alba si zpívá s kapelou o něco déle.
A je mu dobře. Divokej Bill víc nechce. Úvalská parta je doma ve svém hospodském folkrocku, na sevřeném, úderném albu Mlsná asi nejvíc ze všech, která natočila.
Hodnocení MF DNES: 80 %
