James Butler Hickok
James Butler Hickok, ač proslulý rváč, nedostal se nikdy mimo zákon. I když střílel rychle, nikdy neútočil první. Hickok, o několik let starší než Buffalo Bill, byl jeho velkým přítelem a nejednou mu dohodil výnosné zaměstnání. Mnohem později, když Buffalo Bill vystupoval v Buntlinově dramatu „Zvěd prérie“, požádal Hickoka o spolupráci. Ale Hickok byl příliš náročný, požadoval, aby tekutina v lahvích byla skutečný alkohol a nikoli voda obarvená kávou, hádal se s lidmi a ve své prudkosti dokonce rozstřílel reflektor, protože mu prý svítí do očí, takže se s ním nakonec Buffalo Bill musel rozejít.
Jako všichni muži Západu, vystřídal i Bill Hickok nejrůznější zaměstnání; byl lovcem, zvědem, chovatelem dobytka. V jednom zaměstnání se zvlášť proslavil, a to tehdy, když se stal šerifem hornického města Deadwoodu. Jeho statečnost spolu s jeho obávaným střeleckým uměním mu vynesly smrtelnou nenávist desperádů, které měl za úkol potírat.
Jeho příchodu do Deadwoodu předcházel slavný souboj s nebezpečným zločincem jménem Dave Tutt. Ačkoliv ho Dave vyprovokoval a první sáhl po revolveru, Hickok byl o zlomek vteřiny rychlejší a Tutt zůstal na místě mrtev.
Hickok byl hezký člověk atletické postavy a svému zevnějšku věnoval velkou péči; podle západní módy hrdě nosil své dlouhé kadeřavé a mírně nazrzlé vlasy až na ramena.
Hickokův příchod do Deadwoodu v červnu 1876 způsobil pravou senzaci. Z dopisů manželce, která s ním odmítla žít, lze vytušit náznaky trpkosti nad neustálým nebezpečím jeho dobrodružného života.
Vedle svých počestných obyvatel byl Deadwood střediskem nejhorší sebranky z celého Dalekého Západu. Hickok tu narazil na muže z Montany a Colorada, s nimiž nebyl právě v nejlepších stycích. Ale nehodlal se dát zastrašit dobrodruhy, jejichž neblahou minulost znal; statečně dbal o dodržování zákonů a zdálo se, že ho jeho příslovečné štěstí ani tentokrát neopustí. Ale jednoho dne pocítil Hickok podivnou předtuchu blízkého konce, ačkoliv byl proti nepříjemným myšlenkám obrněn optimismem a sebedůvěrou.
Nazítří 2. srpna 1876 se Bill rozhodl, že zaplaší černé myšlenky a pustil se do partie karet v saloonu Carla Manna a Jerryho Lewise.
Kolem stolu s ním seděli Carl Mann, Charles Rich a kapitán Massey, lodivod na Mississippi. Hra se rozproudila, hráči žertovali. Bill seděl zády ke dveřím, což dosud nikdy neudělal. U gunmana, po němž neustále slídili pomstychtiví zločinci, to byla velká chyba.
Jakýsi muž, který chvíli pozoroval hráče zvenčí, vstoupil do salloonu, na oko lhostejný k těm, kdo tam seděli. Stoupl si k baru, objednal si pivo, pomalu je vypil a pak se nenápadně přitočil až na několik kroků za Billa Hickoka, který si jeho přítomnosti nevšiml. Muž rychle vytáhl z pouzdra kolt a střelil.
Kulka zasáhla Hickoka do týla, prolétla levou tváří a zaryla se kapitánu Masseyovi do paže. Bylo přesně 16 hodin 10 minut. Bill se skácel ze židle jako bleskem zasažen; v křečovitě sevřené ruce dosud držel karty. V kartě měl dvě černá esa a dvě černé osmičky. Od té doby se taková kombinace jmenuje The Dead Man's Hand (česky Mrtvého list).
Jeho vrahem byl Jack McCall, který byl později shledán vinným a v roce 1877 oběšen v Custer City.
(pozn.: žádné zdroje se neshodují v pravopisu Billova příjmení – nejčastěji se objevuje verze Hickok, ale je tu i Hicock a Hickock. Rozporuplnost naznačuje i fotografie jeho hrobu)
